Dříve, než si představíme kapelu Zuberská šestka, vrátíme se na chvilku do školních lavic a připomeneme si jednu povinnou četbu. Eduard Bass kdysi napsal nádhernou knížku o tom, kterak otec Klapzuba z Dolních Bukviček sestavil ze svých synů slavný fotbalový tým – Klapzubovu jedenáctku.

Podobnost se Zuberskou šestkou je (ale i není) čistě náhodná. Nejde tady o fotbalové mužstvo, ale o venkovskou kapelu, která si pomalu, ale jistě buduje svou pověst skvělých hudebníků. Zakladatelem Zuberské šestky je Miloslav Jínek, který, podobně jako otec Klapzuba, zapojil do skupiny své syny: „Hrával jsem v dechovce, a když byli kluci malí, tak jsem chtěl, aby z nich taky něco bylo. Nejstarší – Miloslav – začal hrát na tubu, abych měl nástupce. Pak začali chodit do hudebky i další. Jak postupně rostli, hrávali jsme často spolu doma.“

Miloslav Jínek má ale pouze tři syny. Proto bylo nutné doplnit kapelu o další muzikanty. „Zuberská šestka proto, že šest nástrojů je takový základ kapely. Máme šest hráčů a já už momentálně nehraju, ale dělám zvukaře.“

Kapela se tedy skládá ze šesti hráčů, které by se určitě slušelo představit. Marka Jínka – nejmladšího syna – poznáte podle toho, že hraje na kytaru, saxofon a mimo to plní i funkci zpěváka. Miloslav Jínek mladší - tedy nejstarší syn – je v současné době vedoucím Zuberské šestky. A také hraje na tubu a baskytaru. Další z rodiny Jínků – Martin Jínek - je bubeníkem. Ten také zpívá druhý hlas. Harmoniku a klávesové nástroje ovládá Honza Mahel z Bohdalce, trumpety Štěpán Husák z Bystřice nad Pernštejnem a Lukáš Smrček z Lísku. Nejstarší z Jínků, Miloslav, zakladatel Zuberské šestky, se stal zvukařem. A k ruce mu je další rodu Jínků, vnuk, jak jinak, než Miloslav.

Zuberská šestka je doslova na roztrhání. Organizátoři se o ni takřka perou a tak víkend co víkend vyráží muzikanti zpívat a hrát do širokého okolí. Napěchované víkendy mají ale jedno pozitivum: „Když hrajeme často, tak skoro nemusíme cvičit. Prakticky chodíme jen po zábavách a hrajeme a hrajeme,“ pochvaluje si Marek Jínek.

Miloslav Jínek začínal v dechové kapele: „Bylo nás deset muzikantů, dva zpěváci a hrála se jen dechovka. V dnešní době to nestačí, dechovka pomalu ustupuje. Ale musím říct, že Zuberská šestka hraje dechovku pořád. Ale doba vyžaduje i moderní skladby a tak jsme se museli přizpůsobit. Momentálně hrajeme tři na tři.“

Všichni Jínci svorně tvrdí, že dechovka je nesmrtelná, ale v našem kraji poměrně utlačovaná. Možná bychom občas měli projevit trochu více hrdosti nad uměním těch bezejmenných básníků a skladatelů z lidu, kteří dokázali vytvořit skladby, jež se uchovaly po celé generace. Vždyť ať přijedou lidé z Aše, Ostravy či Hodonína, všichni znají slova i melodie lidových písniček a dokážou díky nim najít společnou notu.

Pouze s lidovkami si ale dnes už žádná kapela nevystačí. Proto i Zuberská šestka zařadila do svého repertoáru modernější skladby. Na jejich koncertech se tudíž ke slovu dostanou skupiny Olympic, Arakain, Argema, Kabát a další.

A jak vlastně vznikl nápad založit Zuberskou šestku? „Začali jsme chodit v menší partě po svatbách. Byl tam harmonikář, dva saxofony, tuba a buben, takže nás bylo pět. Původně tedy vznikla Zuberská pětka. Zuberská proto, že jádro bylo ze Zubří. A je vlastně dodneška. Pak se to různě měnilo. Ale hrajeme pořád.“

Zuberská šestka hraje a zpívá už sedmnáct let. A jak to tak vypadá, bude hrát i nadále: „Každý z mých synů má dvě děti a všechny už chodí do hudebky,“ chlubí se pyšný dědeček Miloslav Jínek.

Budoucích muzikantů je sice zatím dostatek, ale když onemocní jeden z členů kapely nyní, nastává téměř neřešitelný problém. „Troufnu si dokonce říct, že nikdo z kapely není nahraditelný. Když jeden nejde, nemůže jít celá kapela. Máme naučený svůj repertoár a nikdo nás nemůže nahradit,“ zaznívá unisono z úst rodiny Jínkovy. A stejně jednotný názor mají Jínkovi i na rozšíření kapely o něžné pohlaví: „Ženské určitě ne. To by nedělalo dobrotu. Vždycky, když přijde nějaká pěkná ženská do kapely, pokaždé nastane problém. Takže – bez bab.“