Trať zvaná "Horka", vedoucí z Tišnova přes Nedvědici, Bystřici nad Pernštejnem a Nové Město na Moravě do Žďáru nad Sázavou, oslavila letos sto pět let své existence.

 

Jejím "otcem" byl doubravnický rodák, vrchní inženýr a podnikatel železničních staveb Osvald Žitovský a první práce na stavbě této trati byly zahájeny 30. června roku 1903. První vlak překonal výrazné stoupání náročným kopcovitým terénem Vysočiny o dva roky později, konkrétně 18. června 1905. A od třiadvacátého června začal na této trati pravidelný provoz, který trvá až dodneška.

 

Celkové náklady na dvaašedesát kilometrů dlouhou trať byly vyčísleny na téměř osm miliónů korun. Byla poslední budovanou částí spojnice mezi Brnem a tehdy Německým, dnes už Havlíčkovým Brodem.

 

Některé etapy trati byly pro stavební firmu Osvalda Žitovského zajímavým oříškem. Tak například v úzké soutěsce Svratky u papíren v Prudké bylo nutné překonat výběžek skalního masivu krátkým tunelem. Mezi obcemi Borač a Nedvědice bylo nutné položit koleje celkem třikrát přes řeku Svratku. Někde bylo nutné vybudovat pevné opěrné zdi, na které se pak mohly teprve položit pražce a kolejnice.

 

Pro parní lokomotivy, které byly hybnou silou tehdejší železnice, byly ve stanicích Tišnov, Rožná, Nové Město na Moravě a Žďár nad Sázavou vybudovány vodárny, které doprovázely charakteristické vodní jeřáby.

 

Stavba byla po celou dobu realizace bedlivě sledována místním tiskem. A i jí, stejně jako jiným podobným projektům, padlo za oběť nejen zdraví pracujících dělníků, ale leckdy i život. Ten obětoval například Štěpán Perůtka, který byl 9. 1. 1904 zasažen letícím kamenem při budování tunelu a odstřelu části skalního masivu. Na tesaře Františka Suchého z Rozsoch se zase zřítila část dřevěné kostry, jež byla zasypávána do hráze a to tak nešťastně, že do druhého dne skonal.

 

Přestože některým dělníkům přinesla stavba železné dráhy spíše neštěstí, pro jiné byla naopak vysvobozením z hladu a bídy. V "Ozvěně z Novoměstska" z 1. dubna roku 1904 se dozvídáme: "Stavbě příznivou letošní zimu uvítali radostně nejen podnikatelé, ale zvláště i náš chudý lid, jenž hrozným krupobitím zbaven byl veškerého jiného zimního výdělku. A byl to také jeden z nejvydatnějších ochranných prostředků, že hrozná bída neuhostila se v milých našich horách, a i mnoho rolníků, jimž letos zimní mlácení obilí odpadlo, rádo chopilo se motyky a vytrhlo na stavbu dráhy."  

 

"Horka" byla konečně hotova a tak se po ní mohl slavnostně vydat první vlak. "Byl obsazen pouze hostmi a zástupci úřadu. Na každé stanici uvítán byl starostou obce a počestným občanstvem," informuje nás místní tisk.

 

Trať fungovala skvěle k nemalé radosti provozovatelů i cestujících. Ale ani jí se nevyhnuly různé nemilé příhody a nehody. V roce 1910 poškodily vytrvalé deště trať natolik, že 14. května lokomotiva osobního vlaku sjela před Černvírem z náspu a zaryla se do země. Naštěstí se vše obešlo bez zranění.

K vykolejení vlaku zde došlo i v roce 1911 a 1917. A o rok později zase ujely při posunu vlaku ve stanici Nedvědice dva nákladní vozy a byly zadrženy až v Doubravníku.

 

V noci ze 7. na 8. dubna roku 1927 pro změnu neznámý pachatel vytrhal všechny hřeby z osmi pražců na km 73. 509. Naštěstí to bylo včas objeveno do práce jdoucími dělníky a právě přijíždějící vlak byl včas zastaven. Na dopadení pachatele byla vypsána dvousetkorunová odměna, ale nikoho se lapit nepodařilo.

 

K většímu neštěstí došlo 4. října 1928. Tehdy následkem nesprávně postavené výměny najel osobní vlak na vlak nákladní. Došlo k vykolejení tří vozů a poškození lokomotivy. Pět cestujících bylo lehce zraněno.

 

A také rok 1940 se neobešel bez ranění na této dráze. Opět byla na vině nesprávně postavená výměna. Tentokrát najel osobní vlak na skladiště. Dva vozy a lokomotiva byly poškozeny, jeden nákladní vůz úplně zničen a dvě osoby lehce zraněny.

 

Válečná léta 1939 – 45 se podepsala i na dráze "Horka". V tomto období, především ke konci války, ale byla mnohá neštěstí zaviněna úmyslně. Nahlédneme-li do tehdejších protokolů a služebních hlášení, pak se dozvíme například o úspěšném partyzánském přepadení vlaku v Borači, při kterém asi třicet ozbrojených mužů donutilo strojní a vlakovou četu urychleně opustit vlak a odejít do služební kanceláře, kde byli všichni nakonec uzamčeni. Vlak se nakonec našel mezi stanicemi Tišnov a Drásov. Největší škodu způsobili tehdy partyzáni na telefonním a ostatním zařízení provozovny Borač. Škoda byla vyčíslena na 35 000 Kč.

 

Prvním incidentem na „Horce“ ale bylo položení nálože v jediném tunelu, který tuto železniční trať protíná. Obětí byl topič nákladního vlaku, Josef Švoma ze Žďáru, který byl těžce zraněn. Největší škodu způsobil výbuch na lokomotivě.

 

Dalším partyzánským kouskem na zdejší trati bylo umístění nálože na trati mezi stanicemi Bystřice nad Pernštejnem – Rozsochy, která vybuchla pod první osou lokomotivy. I když strojvedoucí zareagoval okamžitě, přesto došlo k vykolejení dvou vagónů naložených vojenským materiálem. Vzniklá škoda byla tentokrát odhadnuta na 9 000 Kč.

 

Stejná sabotáž byla spáchána mezi stanicemi Nedvědice a Doubravník. I tady vybuchla nálož pod první osou lokomotivy, zničila kolejnici a pražce. Lokomotivy s jedenácti vozy tentokrát přejela bez nehody, k vykolejení nedošlo.

 

Těsně před koncem války by poškozen most mezi Boračí a Doubravníkem a také železný most mezi Doubravníkem a Nedvědicí. Některá nádraží byla také bombardována. Přímého zásahu zůstala naštěstí ušetřena.

 

8. května 1945 se Němci s konečnou platností stáhli z celé trati. Následující den tu už neprojel ani jeden vlak.

 

Provoz na „Horce“ byl opět zahájen až 15. května 1945. Po válce byl ale nejen nedostatek uhlí, ale také vagónů. Nejvíce tím trpěla osobní doprava. Následkem bylo zvýšení ceny za jízdenky o sto procent, což zapříčinilo značný pokles cestujících. Od prvního ledna 1946 byly proto ceny některých jízdenek, zvláště dělnických, zase sníženy.

 

Provoz na železniční dráze Horka se pomalu stabilizoval. Občas došlo k vykolejení vlaku, téměř vždy se to obešlo bez vážnějších následků. Nejvíce cestujících přepravovaly vlaky na tomto úseku v měsících červen a červenec, hlavním důvodem byl zejména turisticky atraktivní hrad Pernštejn.

 

Obliba železniční dopravy se zvyšovala i nadále. V letních měsících to byla především turistika, v zimě zase lákalo lyžařské Novoměstsko. Vlakovou přepravu také velmi často využívali pracující.

 

V roce 1954 byla zahájena doprava na další trati – Tišnov – Křižanov – Žďár nad Sázavou. „Horka“ tímto přišla nejen o svou prestiž, ale také o několik vlakových spojení. Zejména nákladní doprava hodně poklesla.

 

Vzestupná tendence nastala až se zahájením těžby na ložisku Rožná v roce 1957. V roce 1959 byla zásluhou tohoto závodu průměrná měsíční nakládka na trati Horka sto šedesát vozů a z toho třiačtyřicet vagónů putovalo do ciziny.

 

„Horka“ je využívána dodnes. Přestože se na výsluní stále více dostávají jiné dopravní prostředky, vlak je vlak. A trať vedoucí jedním z nejkrásnějších koutů České republiky sice trošku zestárla, ale rozhodně nezevšedněla.

 

Nechte tedy pro jednou odpočívat své auto v garáži a vydejte se na cestu vlakem. Budete mít spoustu času na koukání po okolí a znovu zjistíte, na jakém nádherném kousku země to vlastně žijeme.  Pod vámi se budou v něžných zákrutách vlnit říčky Svratka a Nedvědička a přeskakovat kameny, které se jim vzpurně postavily do cesty. Bude vám dopřán pohled na pyšný hrad Pernštejn, o kus dál se zase zlověstně tyčí ocelové konstrukce těžních věží a to už pomalu přijíždíte k Bystřici nad Pernštejnem. Tam ovšem koleje nekončí, nýbrž pokračují dále k Novému Městu na Moravě. Městu opěvovanému umělci zvučných jmen a ráji lyžařů. A odtud už je jen krůček do Žďáru nad Sázavou, kde naše „Horka“ sice končí, ale jiné, další trati začínají…

Klenutý viadukt u Zichova rybníka v Novém městě na Moravě.

Viadukt u Divišova v místě zvaném „Na Taliáně“  (název připomíná italské dělníky, kteří na trati pracovali). Je poněkud skryt před zraky lidí, nespatří ho z vlaku a málokdy tudy někdo prochází. Nachází se tu jeden unikát zdejší trati – na klenáku mostu je malými číslicemi vytesán letopočet „1904“. Kousek nad tímto mostem je také legendami opředené místo zvané „Marvaňák“. To podle strojvůdce Marvana, který zde uvízl ve sněhových závějích s vlakem na celé tři dny. Dodnes je v zimě toto místo jedním z nejkritičtějších na celé trati.