Zmíněnou houbu si mohou milovníci bezmasých pokrmů dopřávat po celou zimu. „Když mrzne, tak neroste. Ale jakmile se oteplí, zase pokračuje v růstu. Sklízet se dá po celou zimu," potvrzuje Oldřich Pojezný.

Na oblíbenou vánoční houbu se vydávají i další fajnšmekři. „Penízovka je typická medovou barvou kloboučku a nožkou, která směrem od kloboučku ke dřevu, z něhož vyrůstá, přechází od medové do tmavohnědé. Je to asi neodolnější jedlá zimní houba. Ustojí i teploty okolo mínus deseti stupňů. Je všestranně využitelná, ovšem k jídlu se využívají jen kloboučky," popisuje další z náruživých houbařů, Radek Chodura z Herálce.

Ten si domů nosí stále plné košíky. Kromě penízovky přináší domů také hlívu. „Hlíva je naprosto všestranná houba. Hodí se na omáčky, na polévky, do bramboráků, pod maso, do nádivek i na houbové rizoto. Naše dcera, která jinak moc houby nemiluje, má ráda když hlívu nakrájím na tenké plátky, dám na trochu oleje na pánev, přikryju pokličkou a nechám chvíli dusit. Pak pokličku oddělám, přidám kmín a sůl a za občasného míchání hlívu zvolna do křupava opékám," přidává vlastní recept na oblíbenou domácí pochoutku Radek Chodura.

Podle něj si v tuto dobu nemohou lidé hlívu s ničím jiným splést. „Snad jen s pařezníkem pozdním. Ten má ale zabarvením klobouku mnohem rozmanitější než hlíva, třeba olivově zelené. A třeň má okrový, žlutý nebo oranžový. Je také jedlý, ale chuťově nevýrazný," informuje náruživý houbař z Herálce, v jehož košíku nechybí ani boltcovitka bezová neboli ucho Jidášovo. I tato houba je podle jeho slov nezaměnitelná. „Existují některé rosolovité druhy hub, které mají hnědočerné zbarvení a rostou na dřevě. Ale jejich konzistence a vzhled plodnic jsou výrazně jiné. A žádná z nich není jedovatá," dodává.

Ucho Jidášovo se podle něj dá použít do polévek, omáček, těstovinových salátů a může se i sušit. „Stejně jako hlíva a penízovka je považováno za léčivou houbu" uzavírá Radek Chodura.