Ve Žďárských vrších je takovýchto míst bezpočet. Valná většina z nich však není pro veřejnost přístupná. „Je to dobře, že se tam každý nedostane. Vždyť vyrušení ze zimního spánku může stát netopýra i život. A zbytečně se tak vyčerpává," míní Tomáš Dostál ze Žďárska.
V důlních dílech je v zimním období většinou stálá teplota, která se drží nad bodem mrazu, což netopýrům vyhovuje. Do štol se přemisťují zároveň s prvním větším ochlazením, zhruba v říjnu nebo listopadu. A setrvávají tam v hibernaci až do jara. Pospolu tak v podzemní „noclehárně" odpočívají tulipánovému popěti podobní vrápenci spolu s netopýry vodními, ušatými, velkými a mnohými dalšími. „Často je v důlních dílech k vidění pestrobarevná paleta netopýřích druhů," přitakává Tomáš Dostál.

Drobní okřídlení savci se těší velké pozornosti ochranářů. Ti je také pravidelně monitorují. S prvními průzkumy starých štol a podzemních prostor ve Žďárských vrších začali ochranáři už v šedesátých letech minulého století. Systematický monitoring netopýrů byl ovšem zahájen až o dvacet let později.

Kromě netopýrů bývá v zimě v důlních dílech k vidění ještě jedna zajímavost. „Jsou to takové rampouchy vyrůstající ze země. Takové ledové stalagmity. Jsou moc hezké," usmívá se Tomáš Dostál.