Koruna VysočinyAutor / zdroj: Helena Zelená Křížová
„Tento krásný, přes metr vysoký, mramorový smírčí kámen, patřil mezi nejstarší ve žďárském okrese. I přesto byl v minulých dnech ukraden. Člověkem, který si neváží našich památek," posteskl si vášnivý hledač kamenů opředených příběhem a dávnou tragédií Luboš Korbář z Bystřice nad Pernštejnem.
„Tento krásný, přes metr vysoký, mramorový smírčí kámen, patřil mezi nejstarší ve žďárském okrese. I přesto byl v minulých dnech ukraden. Člověkem, který si neváží našich památek," posteskl si vášnivý hledač kamenů opředených příběhem a dávnou tragédií Luboš Korbář z Bystřice nad Pernštejnem.
Kamenný památník připomínající nešťastného krejčího se nacházel kousek od vesničky Vojtěchov. Byl to smírčí kámen se zřetelným křížem, pod nímž byly vyobrazeny nůžky. Kdysi prý tam byla vidět i jehla s nití, ale ta padla za oběť zubu času. I tento smírčí kámen má svou minulost:
V době švédských válek se to všude jen hemžilo vyzvědači a špióny. Jednou Švédové dostali zprávu, že se jeden takový špión potlouká nedaleko Vojtěchova. Sedli na koně a jeli ho hledat. Tou dobou šel polní cestou ke vsi chudý krejčík. Vojáci ho uviděli a v domnění, že je to hledaný zvěd, krejčího zajali a začali ho vyslýchat. Nešťastník jim však nic říct nemohl a pořád se bránil, že nic neví, a že tamtudy šel jen náhodou. Vojáci mu však nevěřili, a když výslech k ničemu nevedl, přivázali ho za koně a vláčeli prašnou polní cestou, dokud nevypustil duši. Lidé z Vojtěchova pak na místě jeho skonu vztyčili smírčí kámen.
Pokud máme věřit lidským povídačkám, zmizel tento kámen již jednou. To si prý jeden místní občan řekl, že je škoda nechat takový krásný kámen venku na mezi, a tak si jej vzal domů a zabudoval ho do nově postavené pece. Když však poprvé zatopil, v peci to prý začalo strašlivě kvílet. A tak nezbylo, než kámen vrátit tam, odkud byl odvezen.
Druhý smírčí kámen, který si letos koncem srpna nějaký nenechavec odvezl z lesa, byl opravdu výstavní. Vysoký více než metr s vytesanými reliéfy kříže a pušky a nápisem: „Lieta Panie 1569 tu neděli po sv. Václavě zabit jest tuto Petr, syn Chrásty z Albrechtic, radní, od Jana, myslivce pernštejnského. Bůh milostiv rač býti duši jeho."
Nápis už byl sice hůře čitelný, nicméně donedávna připomínal nešťastnou událost, která se v lese mezi Zubřím, Vojtěchovem a Koníkovem roku 1569 stala. Tento smírčí kámen se pro své netradiční zpracování a hodnotnou umělecko-řemeslnou práci stal kulturní památkou.
Ani jeden z těchto němých svědků minulosti už bohužel na svém místě není. „Je to neskutečný vandalismus. To se snad odvezl někdo na zahrádku," myslí si Leona Kratochvílová.
„Podle mého už jsou oba kameny za hranicemi, někde v cizině," míní Luboš Korbář.
