Fotografie Iva Neumana in memoriam doplňují mysteriózní malby Jiřího Havlíka a Zlaty Švandové

Fotografie Iva Neumana in memoriam doplňují mysteriózní malby Jiřího Havlíka a Zlaty Švandové - 2016 x 1512

Autor / zdroj: Helena Zelená Křížová

Valkýra, Island, Kopí osudu, Zaklínač, Metamorfóza, Červená řeka, Přerod… To je jen malý výčet názvů obrazů, které budou po celý měsíc březen k vidění ve foyer pavilonu chirurgických oborů novoměstské nemocnice. Mysteriózní malby autorské dvojice Jiřího Havlíka a Zlaty Švandové ze Žďárska si hned od začátku výstavy našly celou řadu obdivovatelů.

Valkýra, Island, Kopí osudu, Zaklínač, Metamorfóza, Červená řeka, Přerod… To je jen malý výčet názvů obrazů, které budou po celý měsíc březen k vidění ve foyer pavilonu chirurgických oborů novoměstské nemocnice. Mysteriózní malby autorské dvojice Jiřího Havlíka a Zlaty Švandové ze Žďárska si hned od začátku výstavy našly celou řadu obdivovatelů.

Pro oba amatérské malíře je to jedna z prvních výstav. „Ohlasy na ni jsou zatím velmi dobré. Už jsme dostali i nabídky na další výstavy,“ nechal se slyšet Jiří Havlík. Jeho oblíbeným námětem je tajemno. Líbí se mu mystika, historie i okultismus, ve svých obrazech zhmotňuje vlastní knižní představy. „Dokážu namalovat tajemno a ilustroval jsem i několik okultních knih,“ říká. 

Obrazy Jiřího Havlíka jsou malované akrylem, Zlata Švandová si zase ráda pohraje s kombinovanou technikou.
 
Kromě obrazů jsou ve foyer pavilonu chirurgických oborů k vidění také fotografie novoměstského rodáka a zakladatele internetového magazínu Žďárské vrchy Iva Neumana in memoriam. Ačkoliv mu osud nedopřál dlouhého života, stihl toho opravdu hodně. Byl to sportovní nadšenec se zájmem o historii, fotografování, přírodu, skalní lezení i výpočetní techniku. Vystudoval rybářskou školu v Třeboni, ale kraj rybníků mu neučaroval tolik, jako Žďárské vrchy, které velmi miloval. I to byl důvod, proč založil již zmíněný internetový magazín Žďárské vrchy.

Když se Ivo Neuman do něčeho zakousl, šel za tím s buldočí vytrvalostí. Chtěl-li něco zajímavého nafotit, zůstal venku v přírodě třeba celý den, zima - nezima, jen aby se alespoň jedna fotka povedla.  A s podobným zaujetím se po hlavě vrhal do všeho. „Byl to člověk vizí, které byl schopen proměňovat ve skutek. Pro tyto cíle dovedl strhnout i ostatní a přesvědčit je. Dovedl obětovat svůj volný čas i část svých zájmů ve prospěch něčeho velikého. Svým uvažováním a jednáním tak trochu předběhl svou dobu. Bohužel, smrt přišla náhle a právě v době, kdy se mu začalo dařit, aby získané zkušenosti a své velké úsilí mohl konečně zúročit," vzpomínal na něj jeho kamarád, historik Miloslav Lopaur.