Javorek je samostatná obec nedaleko Jimramova, se sto deseti stálými obyvateli. Rozkládá se v nadmořské výšce 600m nad mořem. Směrem k Jimramovu, asi 3km od vesnice, najdete skálu s názvem Prosička a turisty hodně navštěvovaná je takézřícenina hradu Štarkova. Jednou ze zajímavostí je i stáj Sága, kam jezdí tělesně postižené děti. Místní tu využívají v zimě vlastní vlek, najdete tu rybník i hřiště. Zajímavou dominantou Javorku je Husův kámen, který můžete vidět na návsi. Pamětní deska na něm umístěná pochází z dílny sochaře Julia Pelikána.
Zemský archivář Brandl ve své knize „Pro každého Moravana" uvádí, že Javorek byl nejstarší osadou na Jihlavsku. Jeho založení se datuje do dvanáctého století a původní Javorek se zřejmě nalézal blíže říčky Fryšávky a po obou jejích březích. Byl na úpatí kopce, na kterém byl vystavěn hrad Štarkov. Jedno místo pod zříceninou hradu je dodnes nazývané mlejnisko, i když po mlýně tu již nenajdete ani stopu.
Majitelé hradu Skály (Štarkva) byli již ve dvanáctém století nazýváni pány z Javorka. Hrad byl původně i sídlem úřadů. A protože sem v záležitostech úředních docházeli i lidé ze širokého okolí, byla v Javorku provozována jakási obchodní činnost, o čemž svědčí i název louky - Kramářka. Je okrouhlá, urovnaná a snížená vůči ostatním pozemkům, zřejmě uměle upravovaná tak, aby na ní obchodníci mohli nabízet své zboží.
Pánové z Javorku se připomínají jen do roku 1364, kdy Petřín a Jindřich z Javorka (zřejmě kunštátští panoši) prodali hrad s lesy, loukami a vesnicí Jaworku Archlebu ze Stařechovic. Ten koupil už zřejmě hrad jako zříceninu, páni z Javorka se totiž zabývali loupežným rytířstvím. Svými loupeživými výpady znepokojovali celou krajinu, dokonce i Nové Město. Markrabě Jan dal nakonec roku 1356 hrady Rabenstein, Dalečín a Javorek zbořit, aby řádění jejich majitelů udělal přítrž. Páni ze Stařechovic hrad nově vystavěli a nazvali ho Stařechovice. Název postupně zlidověl a Byl zkrácen na Štarkov. Dalším známým majitelem hradu byl Vilhelm z Reisenberga. V roce 1452 se na místě hradu nacházely už jen zříceniny.
Největším statkem v Javorku byla rychta, jejíž majitelé byli již v roce1372 darovací listinou od majitele panství, Archleba ze Stařechovic od všech robot a povinností osvobozeni. Mimo to měla rychta právo na jednoho kováře, řezníka, obuvníka a pekaře a právo rybolovu na řece Fryšávce. V roce 1664 byla tato práva hrabětem Leopoldem z Náchoda obnovena.
Osada byla od roku 1464 připojena k panství Pernštejnskému a od roku 1500 byl Javorek připojen k dílu novoměstsko-jimramovskému a osvobozen od povinností šenkovat panské víno. Ještě v roce 1534 však patřil mezi ty vsi, která nesměla brát jiná piva než novoměstská.
Z rychtářů na Javorku je znám Jíra rychtář (1589-1612). V roce 1631, ze soudního odhadu víme, že rychtářem byl Mikuláš, který byl povinen vypravením zbrojního koně s pacholkem a vychováním telete pro vrchnost. 1657 zde byl Jan, rychtář, 1572 Tomáš Krčmář. Za jeho působení byl Javorek osvobozen od veškerých robot a platů, od výčepu panského piva, vína a páleného, odebírání panských produktů a poskytování povozů. Navíc získal právo na provozování svobodného obchodu formankou a obchodu se solí na rychtě. Od roku 1674 je v lánském rejstříku zapsána Zuzana, vdova po Tomáši Krčmářovi. V roce 1708 nacházíme na rychtě Víta Mašíka. Po něm v roce 1750 nastoupil Václav Mašík, kovář. Roku 1809 rychta vyhořela, ale byla znovu vystavěna. Na počátku 19. století byl rychtářem robotník Vavřín. Ten byl spolu se svou ženou a v národním kroji vyslán v roce 1836 do Brna k císaři, aby se mu představil.
Velké neštěstí postihlo Javorek roku 1831. Řádila tu cholera takovou měrou, že vesničané museli zřídit zvláštní hřbitov, aby měli kde pochovávat mrtvé.
V roce 1848 vedli javorští spor proti jimramovské vrchnosti o zrušení uložených robot. Na Javorek byla následně uvalena vojenská exekuce.
Téměř v každém domě v Javorku byly nalezeny nějaké rukopisné památky a staré knihy, což svědčí o vzdělanosti obyvatelstva. Školu navštěvovaly děti v Daňkovicích. Avšak 30. ledna 1827 bylo vydáno nejvyšší nařízení, podle kterého nesměly katolické děti navštěvovat školy nekatolické. 22. května 1834 nařídila konsistoř, aby v obci byla pro děti katolíků zřízena vlastní škola. Po různých průtazích byla nakonec vybudována v domku č. 22. Pro potřeby školy tu byly vyčleněny dvě světnice, jedna jako učebna a jedna jako byt pro učitele. Vrchnost jimramovská platila dvě třetiny nájmu. V roce 1860 dostala škola z tohoto domku výpověď a přestěhovala se do pazderny č. 13. Tam byla k dispozici jediná světnice, kde se nejen učilo, ale také zde byl byt učitele. Když chtěli majitelé pazderny sušit len, musela se škola vystěhovat pod širé nebe. Takto se tady vyučovalo až do roku 1872. Posledním učitelem byl Nermuť. Působil zde od roku 1867. Ten zdejší školu podle školní kroniky „zakopal docela". Vedl život pustý a oddával se opilství a necudnostem. Když do Javorku přijela školní inspekce, dal pan inspektor zastavit u hospody, aby se poptal, kde najde školu. V hospodě uviděl několik podnapilých pacholků, kteří hráli karty. Když slyšeli, na co se cizinec hostinského ptá, jeden z nich se zvedl a odešel. Jaké bylo překvapení inspektorovo, když vstoupil do školy a na místě učitele uviděl onoho pacholka z hospody.
Lépe na tom byly děti z evangelických rodin, které nadále navštěvovaly školu v Daňkovicích. Od roku 1848 až do roku 1857 se i ony učily v Javorku a to v č. 23, protože daňkovický učitel Šebestián Vraspír postoupil školu synovi a odešel na výměnek do Javorka, kde začal vyučovat.
V roce 1881 byla započata v obci přestavba domku č. 4 na školní budovu. Tam měly chodit děti bez rozdílu vyznání. 20. října 1881 byla stavba ukončena a 16. 9. 1882 se zde začalo vyučovat. Do školy nastoupilo 55 žáků.
K obci patří i dvě samoty. Na louži neboli Luž a u Benešů.
