V pátek 28. října předal na Pražském hradě prezident republiky Václav Klaus několik ocenění a medailí významným osobnostem. Mezi jinými i Řád bílého lva I. třídy. Jedním z vyznamenaných byl generálmajor ve výslužbě Rudolf Pernický (nar. 1.7. 1915), který jej obdržel za zásluhy o stát v oblasti rozvoje demokracie, humanity a lidských práv.
Rudolf Pernický je čestným občanem Nového Města na Moravě a v poslední době se mu zaslouženě věnuje hodně pozornosti. Dočteme se o něm v novinách, minulý týden o něm byla odvysílána reportáž v televizi.
Rudolf Pernický je čestným občanem Nového Města na Moravě a v poslední době se mu zaslouženě věnuje hodně pozornosti. Dočteme se o něm v novinách, minulý týden o něm byla odvysílána reportáž v televizi.
V roce 1944 se stal velitelem parašutistické skupiny Tungsten. První pokus o jejich výsadek v říjnu 1944 se nezdařil, protože na území Protektorátu ležela hustá mlha a nebylo možné najít místo k seskoku. 22. 12. 1944 byl uskutečněn druhý pokus. Skupina měla být vysazena u osady Vortová, odkud se měli přemístit do Studnic u Nového Města na Moravě, kvůli působení zdejší odbojové organizace Rada tří. Jenže téměř hned po vysazení parašutisté zjistili, že došlo k omylu a místo toho byli u vesničky Libenice mezi Kutnou Horou a Kolínem.
Téměř 100 km dlouhý přesun museli absolvovat spolu s Leopoldem Musilem zasněženým terénem a v krutých mrazech a 29. prosince dorazili vyčerpaní a s omrzlinami do předem určeného cíle. Tam jim útočiště poskytl pan Cyril Musil. Po krátké rekonvalescenci byla dohodnuta spolupráce mezi skupinami Tungsten, Calcium a domácími odbojáři. Aby nevzbudili pozornost, přesunuli se načas do Nového Města a později do Radešínské Svratky.
Pernický s L. Musilem měli označit vhodné plochy, na kterých by mohli přijímat letadla s materiálem určeným pro domácí odboj. Byla vytipována místa nedaleko Bystřice n/P., Jam a Rokytna. Tyto informace byly odvysílány do Velké Británie a bylo domluveno i heslo, které se mělo v den výsadku ozvat v londýnském rozhlase. 16. února 1945 zaslechli signál u obce Rokytno. Letadlo ale využilo informace jako navigaci na přistávací plochu, na palubě byla skupina Platinum – Pewter, která v pořádku seskočila.
17. února vyšlo heslo znovu, ale žádné letadlo nepřiletělo. Po pár dnech se odbojáři dozvěděli, že náklad byl omylem shozen na vesnici Útěchov u Brna a téměř celý padl do rukou gestapa. Další aktivace přišla 21. března, tehdy ale odbojáři narazili na německou hlídku. Následovala přestřelka, při níž naštěstí nikdo z odbojářů nebyl zraněn. Příjem na stejném místě ale už nebylo možné opakovat, proto Rudolf Pernický zvolil nové, bezpečnější místo nedaleko Velkého Meziříčí. Akce byla úspěšná, spolu s materiálem vyskočil i parašutista skupiny Bauxit Pavel Hromek, který pak posílil radiotelegrafní spojení na Vysočině.
Na konci války se stal R. Pernický velitelem okresu Nové Město na Moravě. Jeho úkolem bylo odzbrojování německých jednotek, koordinování činnosti domácích odbojářů s činností Rudé armády. Cílem akcí posledních dnů války bylo co nejvíce zkomplikovat německým vojákům ústup. Podařilo se například sabotovat spojování německých hovorů nebo zabránit německým jednotkám v zásobování. Na samém sklonku války pak Rudolf Pernický spolu s dalšími odešel ochraňovat samoty, které byly ustupujícími německými vojáky ohrožovány.
Po ukončení války ho čekala stejná odměna jako spoustu dalších čs. letců – v roce 1948 byl zatčen, v březnu 1949 odsouzen ve vykonstruovaném procesu za údajnou velezradu ke 20ti letům odnětí svobody. Původně ho měl dokonce čekat trest smrti.
V roce 1960 byl amnestován a pracoval jako dělník, v devadesátém roce se dočkal rehabilitace a povýšení na plukovníka, o rok později byl jmenován do generálské hodnosti. V roce 1993 následoval Řád M. R. Štefánka a letos přišel konečně Řád bílého lva.
