Jan Odvárka je jeden z těch malířů, o nichž každý řekne, že dostali talent od Pánaboha. Jeho jméno je synonymem krajinomalby. Kdekoliv jsou vystaveny jeho obrazy, přitahují vždy největší množství návštěvníků. Když některá galerie vystavuje „Odvárku", má vždy jistotu velké návštěvnosti a také prodeje.

Pana Odvárku jsem o rozhovor žádala několikrát, ale nedal se „zlomit". Odůvodnil to tak, že když uvidí mikrofon nebo diktafon, nedostane z něj nikdo kloudné slovo. Nakonec jsme se domluvili na kompromisu, při kterém já dostanu, co chci a on nebude muset se mnou rozmlouvat přímo. Zaslala jsem mu otázky poštou a on mi je do týdne velmi zodpovědně vypracoval.

Narodil jste se ve Dvoře Králové a na chalupu jezdil do Herálce. Proč nakonec Svratka?
Díky jedenáctiletému chalupaření se stal Herálec mým druhým domovem. Rád vzpomínám na dobré sousedy, hodné kamarády, kteří v případě potřeby rádi pomohli nebo poradili. Rozhodla ale šikovná stavební parcela v Moravské Svratce pro tehdy vysněný domek OKAL. Mám tady svůj klid, je to kousek do lesa i do města, pár kroků k šikovným rámařům, kousek k panu Radovi pro dobré víno, asi 200m do hospůdky k panu Ritterovi a v zimě pár metrů na lyžařskou stopu.

Co Vás na Vysočině nejvíc přitahuje a co se Vám tu naopak nelíbí?
Líbí se mi samozřejmě nádherná krajina. Je potřeba se jenom dívat kolem sebe a vnímat tu Boží krásu. Hodně se toulám krajinou, ať už v létě na kole, pěšky nebo autem, v zimě na běžkách a stále nacházím nové motivy pro své obrazy.
A co se mi naopak nelíbí? Stalo se sice hezkou tradicí pořádání výstav v letních měsících na mnoha místech po Vysočině ale moc mi vadí, co je tam kolikrát k vidění. Žasnu nad odvahou některých taky malířů něco tak hrozného vystavovat. Je to velká škoda.

Jsou na Vysočině nějaká místa, která byste nikdy nemaloval? Proč?
Ano, jsou místa, která mi nic neříkají, ale někoho jiného naopak zaujmou.
Otřesné jsou kravíny a jim podobné statky minulého režimu tak necitlivě posazené do krajiny. Jistě by se našly vhodnější místa, ale pravdu a moc měli tehdy jenom oni.

Jaká technika malování je Vám nejbližší?
Jednoznačně akvarel.

Jste samouk, bylo těžké zařadit se mezi malíře?
Nebylo to vůbec jednoduché. Všechno se řešilo přes umělecké komise ČSVU a ti hodně neradi mezi sebe někoho pustili. Velkou překážkou bylo chybějící vzdělání. Ten, kdo měl možnost udělat si akademii, byl automaticky přijat. Přesně si vzpomínám na den, kdy jsme v roce 1980 jeli do Prahy, v deskách pár obrazů, kreseb, fotodokumentaci, vyplněné dotazníky, životopisy, atd. a čekali jsme jak „vyvolení" rozhodnou. Byl jsem vybrán a dodnes to považuji za jednu z velkých výher.

Kterého malíře obdivujete?
Je celá řada malířů, které obdivuji, ale nejvíc obrazy Jindřicha Hegra.

Čím byste byl, kdybyste nebyl malířem?
Musela by to být zase práce výtvarná. Vůbec si nedovedu představit, že bych dělal něco jiného.

Nepřitahoval Vás někdy i jiný druh umění, třeba sochařství?
Zkoušel jsem dělat různé věci. Krásná byla práce se dřevem (plastiky, reliéfy, sochy), s tepanou mědí, železem, zkoušel jsem keramiku i grafiku.

Jste malířem krajinek, nelákají Vás někdy portréty?
Mám za to, že „dobrej" kreslíř si musí poradit i s portrétem nebo figurou. Nesnáším, když někdo chce malovat a neumí kreslit. To se dá těžko naučit, s tím darem se člověk rodí.

Jste bývalý reprezentant ve skoku o tyči, sportujete stále?
Sportuji velmi rád, ale úměrně mému pokročilému věku. Nesmí se to přehánět, je to rok od roku horší.

Nestýská se Vám po adrenalinu na závodech na přeplněném stadionu?
Ne, vůbec ne.Atletiku miluji stále, ale jen u televizní obrazovky. Co se týče adrenalinu, stačí občas sednout na rychlý a silný motocykl nebo si zaběhnout některý z dálkových běhů na lyžích. Léta jsem běhal Jizerskou padesátku, Krkonošskou sedmdesátku, Orlický a Jesenický maratón, a v roce 98 i Vasův běh ve Švédsku (90 km).

Chodíte na běžky? Kam?
Na běžky chodím hodně často a rád. Většinou směrem Křižánky, Milovy, Blatiny, Samotín, Kadov, Fryšava a někdy se zatoulám až k Novému Městu.

Kde letos uvidíme vystaveny Vaše obrazy?
Nyní mám menší výstavu (20 obrazů) v galerii ROXOPO v Hradci Králové, od 1.4. v Boskovicích a na podzim v Prostějově.

Při čtení mne napadala celá řada dalších otázek, pan Odvárka asi věděl, proč si nikoho moc nepřipouští k tělu. Určitě bych se vyptávala a vyptávala. Jsem ráda, že si udělal čas aspoň na těch pár otázek, třeba to zase někdy zopakujeme.