Kosmas, zakladatel českého kronikářství, by měl určitě radost. Ručně psané kroniky a hlavně kronikáři nezmizeli ani dnes, v době vyspělé techniky a počítačů.Když zaslechneme slovo kronikář, většinou si představíme muže v mnišském hábitu ve spoře osvětlené místnosti, zapisujícího perem namočeným v inkoustu do veliké knihy. Jejich dnešní podoba se o něco liší, ovšem pero a veliká kniha zůstává. A ačkoliv si mnozí myslí, že je to jen zbytečná námaha, opak je pravdou. Bohužel však pečlivou práci kronikáře většinou ocení až budoucí generace.I u nás máme několik „zapisovatelů historie“. Státní okresní archiv Žďár nad Sázavou organizuje čas od času jejich setkání, na kterém jsou pracovníky této instituce proškoleni a poučeni o všem, co by je v souvislosti se psaním kronik mohlo zajímat. „ V posledních čtyřech letech pořádáme setkání kronikářů každoročně. Protože je zdejších kronikářů okolo padesáti, máme vypsané čtyři termíny,“ vysvětluje archivář Vít Křesadlo.Zdá se, že kronikářů přibývá nebo naopak ubývá? „Spíš je ten počet tak nějak stejný. Občas se objeví nějaký nový kronikář. Zároveň staří veteráni naříkají, že nemají žádné nástupce.“ Má kronikářství nějaký vývoj? „Kronikářství bylo v sedmdesátých letech minulého století většinou hodně přerušeno. Spousta malých obcí přešla pod větší a kroniky se přestaly vést. Hodně se jich také ztratilo, takže není ani na co navázat. Tato doba se na kronikářství obzvlášť podepsala. Naopak zlatá doba kronikářství byla za první republiky. Velmi k tomu přispěl i pocit nově získané samostatnosti. Všechno se tehdy dělalo s mnohem větším nadšením. Povinnost psát kroniky je v podstatě stále, ale neexistuje prostředek, jak ji vymoci.“ Můžete zmínit nějaké nejaktivnější kronikáře? „Je to hlavně pan Šikula z Bohuňova, který se dost vymyká obecnému průměru. Takové nadšení, jako má on, se tak často nevidí. Populární kronikářka je i paní Hintnausová z Radostína u Vojnova Městce. Ta pořádá i různé výstavy a velmi aktivně se zapojuje do kulturního dění v obci. Vyskytují se tu různé generace kronikářů, není bez zajímavosti, že to jsou buď důchodci, nebo učitelé. Tím se ovšem tak trochu navazuje i na tradici první republiky, tam většinou psali kroniky učitelé.“ Co pracovníci archivu, jsou také kronikáři? „Obecní kronikáři nejsou, ale kolega je kronikářem hasičů.“ Jsou kronikáři méně aktivní a naopak ti neobyčejně zapálení a nadšení. Jako třeba Martin Šikula z Bohuňova. Coby učitel s aprobací dějepis – výtvarná výchova byl přímo předurčen k tomu stát se kronikářem.Jak dlouho jste kronikářem obce? „Byl jsem jmenován v roce 2003, takže už se touto činností zabývám pět let.“ Vaše kronika získala dokonce ocenění, o co vlastně šlo? „My jsme se v roce2006 poprvé zúčastnili soutěže „Vesnice roku“. Nebudu zakrývat, že právě i na základě kroniky, kterou jsem vedl a která podle názoru mnohých měla naději na úspěch. To už jsem měl v kronice sepsanou i retrospektivu a v neměnném stylu, včetně výtvarných ilustrací, jsem psal i tehdejší zápisy. Kronika uspěla v kategorii obecních kronik. Úspěch byl o to větší, že se tehdy účastnily čtyřicet tři obce, takže konkurence byla opravdu veliká.“Vaše kronika je i bohatě ilustrovaná… „Já jsem celou kronikářskou práci založil na ručním psaní, vycházím z humanistických písem a kaligrafických vzorů. Na doplnění textu používám i zdobené iniciály. Kronika je doplněna i dokumentační kresbou, jde především o architekturu obce. Po vzoru dávných středověkých knih používám i takzvané bordury, což je vlastně ornamentální rámování stránek. Nepoužívám ovšem pouze motivy rostlinné, ale i předmětné nebo i věcí, které se vztahují k současnosti.“ Nenarážíte občas na nepochopení ze strany spoluobčanů? „Žádné velké problémy se psaním kroniky nemám, i když v obci Bohuňov, stejně tak jako v každé jiné, jsou občas určité sousedské spory a napětí. Všechny tyto věci se snažím posuzovat objektivně a zápisy dělat tak, abych se pokud možno nikoho nedotkl a současně abych naznačil, že ne vždy je vše úplně v pořádku. Pokud jde o získávání informací, tak tam většinou problémy nemám vůbec. Spolupráce s místními spolky je většinou vynikající a já jim za to také vždycky děkuji. A vlastně i díky této spolupráci obecní kronika vypadá tak, jak vypadá. Zápisy jsou vyvážené a obsahují všechny složky života v naší obci.“ Psaní kroniky je činnost poměrně časově náročná. Kolik hodin nad ní trávíte? „V dobách, kdy jsem tolik zápisy neilustroval a nepoužíval více ozdobných typů písma, tak to bylo rychlejší. Poslední zápis, který je výtvarně velmi bohatý a písmařsky poměrně náročný, zabral asi sedmdesát hodin čistého času.