„Den otevřených dveří“ ve stáji Sága

„Den otevřených dveří“ ve stáji Sága

Čtyři sta tisíc korun potřebuje občanské sdružení „Chartis“ na novou jízdárnu pro stáj Sága v Javorku. Není to zrovna málo a tak se majitelka stáje a zároveň členka občanského sdružení Helena Štětková snaží sehnat peníze, kde se dá.

I z tohoto důvodu zde proběhl v pátek „Den otevřených dveří“, na který byli pozváni jak představitelé měst a obcí, tak i mnozí další, kteří by mohli pomoci. Helena Štětková nejdříve všem vysvětlila, jakou činností se zabývá a k čemu potřebuje novou jízdárnu. Koně ze Ságy pomáhají především handicapovaným. Nejde přímo o hipoterapii, ale spíše o cvičení jízdy na koních. Vše se děje pod bedlivým dozorem lékaře a fyzioterapeutky. Helena Štětková má dokonce pro fyzicky postižené speciální sedlo, které jejím klientům pomáhá jízdu na koni bravurně zvládat.


Postižení jsou s touto terapií nadmíru spokojeni, má to ale jeden háček. Jízdárna, vybudovaná ze staré stodoly, neoplývá takovými parametry, které by odpovídaly jejímu využití. Tím dochází i k tomu, že koně používané k terapii musí být častěji měněni, což není zrovna jednoduchá a levná záležitost. Koně ze stáje Sága denně pracují jak s tělesně, tak i mentálně postiženými. Zvláště k druhým jmenovaným musí mít i speciální přístup. Je nutné, aby věděli, že i když se k nim člověk přiblíží sebeprudším pohybem, nesmí mu ublížit. A to ne každé zvíře pochopí.


Nová jízdárna by byla přínosem nejen pro koně, ale také pro klienty. V té stávající chybí i zázemí pro doprovod a i nezbytné sociální zařízení. Ze čtyř set tisíc korun, které jsou na stavbu zapotřebí, má občanské sdružení „Chartis“ zatím pohromadě pouze třicet tisíc. „Velice oceňuji peněžitý dar paní starostky Zdeňky Markové, která nám ze svého osobního konta přidala deset tisíc korun,“ sdělila Helena Štětková. „Hodně také přispěli dárci z řad rodin vozíčkářů a některé větší, či menší firmy,“ dodává. A co si o stáji Sága myslí štědrá dárkyně? „Od té doby, co jsem paní Štětkovou poznala, ji velice obdivuju“, říká starostka Nového Města na Moravě Zdeňka Marková. „Myslím si, že je skvělé, když se najdou lidi, kteří umí pomáhat druhým. Je to obrovská dřina a před tím klobouk dolů.“

Pocity vozíčkáře při vysazování na koně „výtahem“ a jízdu na speciálním sedle si vyzkoušeli i starostové Žďáru nad Sázavou a Bystřice nad Pernštejnem. A jak se jim líbí aktivity stáje Sága? „Já vidím něco takového poprvé“, nechal se slyšet Jaromír Brychta ze Žďáru nad Sázavou. „Je to velice zajímavé a dozvěděl jsem se tu spoustu nových věcí. Je vidět, že paní Štětková dokonale rozumí tomu, co dělá. Rozhodně by se měli najít sponzoři, kteří by jí v jejím úsilí pomohli. Město Žďár nad Sázavou přispělo pěti tisíci korunami.“ A jaký je názor starosty Bystřice nad Pernštejnem Karla Pačisky? „Jsem velmi rád, že takové zařízení vzniklo poblíž našich měst a že jej mohou využívat i klienti od nás. Doufám, že potřebnou částku dáme brzy dohromady a za město Bystřici mohu slíbit, že se na tom bude podílet taky.“

 

 






Město Žďár přispělo pěti tisíci korunami, Bystřice nad Pernštejnem hodlá také přispět, jak je na tom Nové Město na Moravě? „Nové Město na Moravě si podle mého názoru může dovolit přispět i vyšší částkou, než jen pět tisíc. Ale byla bych ráda, kdybychom se s kolegy ze Žďáru a Bystřice uměli dohodnout i na nějaké významnější pomoci, protože toto zařízení si rozhodně zaslouží lepší podmínky. Ať už lidi, kteří s koňmi pracují nebo samotní koně a hlavně handicapovaní, pro které je toto zařízení nejen relaxací, ale i velkou pomocí,“ míní Zdeňka Marková. A místostarosta Nového Města Stanislav Marek dodává: „já jsem stájí Sága nadšený. Měl jsem postiženého bratra s roztroušenou sklerózou a vím, že kdyby měl k něčemu takovému příležitost, že by se mu to určitě líbilo. Je rozhodně dobře, že něco takového vůbec existuje. I já jsem pro přispět na tuto aktivitu, podle mého názoru jsou to dobře vynaložené peníze.“

Součástí „Dne otevřených dveří“ bylo i posvěcení základního kamene nové jízdárny. Toho se ujal žďárský farář Tomáš Holý. I on práci Heleny Štětkové velice obdivuje: „jednak velmi rozumí koním a také její vztah k pacientům a obrovské nasazení, se kterým se do všeho pouští, je obdivuhodné.“ Vy jste zde dnes posvětil základní kámen nové jízdárny, za jak dlouho myslíte, že bude dokončena?

„Já jsem optimista a doufám, že do roku a do dne.“ A co na to majitelka stáje Sága? „Já to vidím jako zbožné přání pana faráře i nás všech. Uvidíme.“



Chybět nemohl ani lékařský dozor a to v podobě MUDr. Michaela Jirčíka z ortopedického oddělení novoměstské nemocnice, který s Helenou Štětovou úzce a dlouhodobě spolupracuje. Jaký je váš názor na práci Heleny Štětkové? „Její práce se nedá ani slovy vyjádřit, protože její nasazení je úžasné. I když nedělá přímo hipoterapii, která je dnes módní, pochopila princip koňského hřbetu. Jako hlavní terapeut je zde kůň. On je ten aktivní, pacient je naopak pasivní. A Helena Štětková se musí postarat o to, aby postiženému člověku poskytla zpracovatelné množství podnětů. Bez akce není reakce a naopak. Hipoterapie na rozdíl od tohoto léčebného nebo zážitkového ježdění musí splňovat téměř stejné předpoklady jako zdravotnické zařízení.“

Jak vlastně toto léčebné nebo zážitkové ježdění, jak jste to sám nazval, nemocným pomáhá?

„Jednak z něj mají nezapomenutelné zážitky a hlavně jim to uvolňuje a rozcvičuje postižené svaly. Koňský hřbet se vlní a člověk, aby z něj nespadl, na to musí reagovat. Vyrovnávat balanční plochu. V kombinaci s dobrým vodičem koně a terapeutem je tato metoda bezpečná. Organismu postiženého člověka to vytvoří takovou rehabilitaci, kterou by jinde musel absolvovat tři nebo čtyři hodiny. A navíc bezbolestnou.“






Je tato terapie vhodná pro všechny pacienty?

„To určitě ne, ale pro většinu pacientů s problémy pohybového aparátu nebo poruchou centrálního nervového nebo periferního systému ano. To znamená lidi po úrazech nebo lidi s vrozeným deficitem. Nerv a sval jdou ruku v ruce, a když nefunguje jedno, nemůže fungovat ani druhé. Jde o to, aby zde necvičil někdo, pro koho by to nebylo bezpečné. Já v podstatě indikuju nebo kontraindikuju, čili určuju, kteří pacienti jsou pro léčbu vhodní a kteří ne.“



Jedná se jediné takovéto zařízení v České republice?

„V České republice ne, ale na Vysočině je to jedno z mála takto fungujících zařízení. V okrese Žďár nad Sázavou jediné je.“