Pouť v Rovném byla okázalá jako vždy. Všichni se na ni připravovali už dlouho dopředu, v každém domě se smýčilo, vařilo, peklo, odevšad voněly řízky a cukroví. Pouť Nejsvětější ho srdce Ježíšova je totiž událost, na kterou se těší malí i velcí. A taky na ni dlouho vzpomínají.

A na tu letošní budou určitě vzpomínat ještě mnohem déle, než obvykle. Zatopené domy a sklepy, zničené silnice a cesty, zpustošená parková úprava na návsi, podemleté koleje, to je jen část bilance z této slavnosti.

Vše přitom začínalo stejně, jako předchozí roky. Nechyběl ani odpolední program s hudbou a sousedské posezení na místním hřišti. Harmonika hrála, lidé si vyměňovali historky, smáli se, sluníčko svítilo ostošest…. Najednou se nebe zatáhlo a začalo pršet. Déšť se pomalu změnil v krupobití, které zahnalo všechny účastníky pouti pod střechu. Během chvilky se přihnal obrovský a nečekaný příval vody.

Voda s sebou brala vše, co se jí připletlo do cesty. Před běsnícím živlem nezůstalo uchráněno téměř nic. Betonové skruže dokázal odnést několik metrů daleko, jakoby to byla pírka. Epicentrem všeho se stala náves, která brzy zmizela pod vodou. Rybník dokonale splynul s vedlejší loukou, voda byla všude, kam se člověk podíval.

Na odčerpávání a likvidaci katastrofy se podílelo několik hasičských sborů. Novoměstští poloprofesionálové se dostavili dvěma auty, nechyběli ani členové SDH a HZS Bystřice nad Pernštejnem a místních sborů.

Šest domů bylo dokonale vytopeno, voda zaplavila i polovinu sklepů v Rovném. Uchráněn nezůstal ani vedlejší Divišov, i když tamější škody už nebyly tak velké.

Svou daň vodě odvedl i Branišov. I tady bylo na první pohled jasné, kdo je tu pánem. Proud si našel svou vlastní cestu, žádné regulace a omezení jej nemohly zastavit. Příroda se zase jednou ukázala v celé své síle. A člověk není vždycky ten, kdo určuje pravidla hry.