Výstava obrazů Heleny Puchýřové se ve Fryšavě stává již tradicí. Každoročně je místní kulturní dům v prázdninových dnech přeměněn na pestrobarevnou galerii.

K výstavě neoddělitelně patří i vernisáž. Slavnostní zahájení bývalo doménou herce Radovana Lukavského. Jeho procítěná slova už bohužel neuslyšíme.

Tentokrát se návštěvníkům poprvé představili sólisté Slezského divadla v Opavě. Recitaci Emanuela Křenka zpěvem proložil Zdeněk Kapl s klavírním doprovodem Giovanny Spáčilové. A jak se opavští umělci dostali na Vysočinu? „Zvláštní náhodou,“ usmívá se Zdeněk Kapl. „ Já jsem s Giovannou studoval v Brně, tam začala naše spolupráce. Pak mne vítr zavál do Opavy, kde jsem se poznal s panem Křenkem. A vzhledem k tomu, že jsme už dříve dělali nějaké vernisáže pro brněnský „Parnas“, kde paní Helena Puchýřová vystavovala, tak od té doby se známe i s ní. Jinak k Vysočině, i když se mi tady moc líbí, mě neváže nic.“

„Já bydlím ve Veverské Bítýšce, což považuji za předhůří Vysočiny,“ navazuje Giovanna Spáčilová a dodává: „Vysočinu mám velmi ráda a velmi ráda tu i vystupuji.“

Poslední z trojice, nestor opavského divadla Emanuel Křenek, se na Vysočinu dostal poprvé. „Přiznám se, že se tady necítím vůbec cize. Všechny zdejší názvy znám z interpretace „Otvírání studánek“ Bohuslava Martinů. Poprvé tato místa poznávám v originále. Zdejší krajina je navíc známá z mnoha výtvarných děl a z mnoha básní velkých českých básníků.“

Ale nejen kráse Vysočiny vzdal Emanuel Křenek hold. Všechny přítomné, včetně malířky samotné, překvapil na závěr svého vystoupení, když přednesl a osobně předal báseň napsanou pouze pro tuto příležitost.

Slova uznání zazněla i z úst vnučky slavného českého malíře Josefa Jambora. PHDr. Marta Sylvestrová-Jamborová má k Heleně Puchýřové velmi blízký vztah neboť byla po několik let její žákyní. „ Tehdy jsem ještě netušila, že odvrácenou část její pedagogické osobnosti tvoří láska ke kráse krajiny, kráse hudby a především k harmonii barev a k vůni malířské palety.“ Stejně jako ostatní přítomní, i PHDr. Marta Sylvestrová-Jamborová hledala mezi vystavenými díly nové motivy. Poněkud překvapivě pak prohlásila, že i do obrazů Heleny Puchýřové pronikla Evropská unie. Hned ale vysvětlila, že je to tím, že místo tradičních bramborových polí svítí z pláten jasná žluť řepky olejky. „Ale to nejsou ty nejpůsobivější motivy, které rozechvívají nejen mou duši, která je citlivá k obrazům tohoto regionu. Mně osobně se nejvíce líbí tradiční motivy, jako jsou kvetoucí prosté keře na kamenitých mezích a především úžasné nálady, které dokáže malířka zachytit,“ svěřila se se svými pocity vnučka Josefa Jambora.

Kromě Heleny Puchýřové můžete na výstavě spatřit i další díla „Ateliéru Puchýř“. Trochu jiné téma než krajinomalbu si například vybrala její neteř, Ivana Puchýřová, čerstvá absolventka výtvarného oboru pedagogické fakulty.

„Na výstavě najdete okolo devadesáti obrazů a snažím se sem zařadit různé motivy,“ říká Helena Puchýřová. „Vysočina dává v tomto směru spoustu možností. Tentokrát zde mám i jeden obrázek Brna a několik ze sousedního Rakouska, kde jsem také dělala výstavy.“

Ale nejen obrazy zde zvědavý návštěvník nalezne. Výstava je doplněna hravou keramikou Ladislavy Břečkové. Rozmarné světýlko z Blatin, vodník Bublinka z Krejcárku, halekačka z Herálce nebo Ohnivák z Kadova, to jsou jen některé názvy nádherných postaviček z pálené hlíny.

Výstava je přístupná denně v době od 10 do 12 hodin a od 13 do 17 hodin a potrvá až do konce srpna.