Šumná města na šumné Vysočině

Šumná města na šumné Vysočině

Úspěšný dokumentární cyklus Radovana Lipuse a Davida Vávry se dostal i na Vysočinu. Kromě skutečných měst a městeček tady zaujala tvůrce Vírská přehrada a westernové městečko Šiklův mlýn.

 

A tady, v iluzorním prostředí divokého západu, bude také pořad začínat. Tento ráj turistů je zde sice teprve od roku 1989, jeho popularita je však už dnes téměř mezinárodní.

 


 


A po westernovém městečku navštíví tvůrci jedno z největších vodních děl na Vysočině – Vírskou přehradu. Zajímat je bude nejen hráz samotná, ale také zdejší elektrárna, tak trochu schovaná ve stínu přehrady.

 

 

Středem zájmu Radovana Lipuse a Davida Vávry se stává i malé městečko Dalečín. Nehledají tam ovšem zbytky starobylého hradu ani bývalý zámeček, ale někdejší sídlo továrníka Gustava Jaroška – Jaroškovu vilu. Tato stavba dodnes vzbuzuje pozornost všech, zejména svou nedostupností. Dovnitř se totiž dostane jen pár vyvolených, ostatním zůstávají její tajemství dokonale skryta. Snad jen díky „Šumným městům“ budou moci i obyčejní smrtelníci poodhalit jejich roušku.

 

 

Z Dalečína se spolu s hlavním protagonistou, Davidem Vávrou, vypravíme do Bystřice nad Pernštejnem. Chloubou zdejšího náměstí jsou hned dvě stavby pražské architektonické kanceláře Freiwald – Boehm. Spořitelna s poštou spolu s bývalou okresní záložnou.

 


Ani Nové Město na Moravě tvůrci dokumentárního cyklu nevynechali. Tady nacházejí hned několik zajímavostí. Kostel svaté Kunhuty, evangelický kostel, sochařská díla Jana Štursy a Vincence Makovského, Míčkova vila na Tyršově ulici či Albrechtova vila na ulici Sportovní, to jsou jen části pokladů, které město ukrývá. Režiséra Radovana Lipuse tady navíc překvapilo množství zeleně, hlavně okolo gymnázia a II. základní školy. A jako třešnička na dortu tady je budova firmy Sporten – výrobce lyží. Ovšem ty původní, celojasanové, už zde asi nekoupíte.

 

  

Šumná je podle Radovana Lipuse a Davida Vávry i budova hotelu Medlov. Dnes tříhvězdičkový hotel, původně „Zotavovna VIII. všeodborového sjezdu“.

 


Putování končí kde jinde než ve Žďáru nad Sázavou. I tady našli tvůrci pořadů několik skvostů, které není možné vynechat. Tak třeba budovu Správy CHKO Žďárské vrchy, místní sokolovnu, montované domky „denmarky“ lidově přezdívané „dagmarky“, dokonce i jinými opovrhované náměstí Republiky poskytlo prostor k zamyšlení. Úplný závěr ale patří Zelené hoře. Stejně jako mnozí ostatní, ani Radovan Lipus a David Vávra neopomenou vzdát hold geniálnímu staviteli. A pochvala z jejich úst by jistě potěšila každého.