Jedním z nejoblíbenějších alkoholických nápojů v minulosti byla medovina. Staří Slované ji uměli nejen dokonale připravovat a prodávat, ale také pít. Postupně se však přecházelo na jiný lahodný mok  - pivo. Jeho předchůdcem byl nápoj připravovaný z obilného škrobu. Pili jej Sumerové, Semité, Babyloňané i Egypťané.

Podle záznamů na sumerských destičkách z roku 2800 př. n. l. znali zdejší obyvatelé devatenáct různých druhů „piva“. Ale teprve od šestého století před Kristem se začal ve faraónských pivovarech používat chmel. Egypťané měli k tomuto nápoji vůbec zvláštní vztah. Tvrdili dokonce, že pokud se někomu v noci zdá sen o tom, že pije pšeničné pivo, čeká jej v nejbližší době radostná událost. Jestliže se ve snu opájel pivem ječným, byl mu souzen dlouhý život. Pivo bylo velmi dlouho považováno za nápoj bohů. Pak jej ovšem nahradilo víno.

 V Čechách pochází první zmínky o lahodném moku zvaném pivo z dob krále Vratislava II. A Karel IV. dokonce trestal neoprávněný a neohlášený vývoz chmele do ciziny stětím.  

Vaření piva bylo z počátku výsadou klášterů. Ve dvanáctém a třináctém století se pivo vařilo běžně v domácnostech, ovšem ve třináctém století začínají pomalu vzkvétat zvláštní živnosti a pivo se vaří pod bedlivým dozorem zkušeného sládka. Za Přemysla Otakara II. je některým městům udíleno takzvané mílové právo.  To znamená, že tato města měla monopolní postavení ve vaření piva na vzdálenost jedné míle. Není divu, že vzniklo i mnoho sporů o právo na vaření piva.

 V šestnáctém století přestaly být pivovary výsadou měst a bylo jich mnoho založeno při šlechtických statcích. Svému majiteli pak přinášely veliký užitek. A společně s pivovary přibývaly i krčmy.

Počátkem osmnáctého století se začalo vařit pivo zdravotní. Tak třeba šalvějové, které prý pomáhalo při bolestech zubů nebo rozmarýnové, po kterém pijan sice dostal průjem, ale zato se zbavil trudomyslnosti. A levandulové pivo se zase pilo jako prevence proti mrtvici.

Pivo překonalo věky a pijeme ho i dnes. Někteří jako lék, jiní třeba proto, že jim chutná.  A jak je to se silnějšími alkoholickými nápoji? I když zlatá éra lihovin nastala teprve s objevem destilace, byly destiláty už zřejmě známy mnohem dříve. Tak například egyptští kněží používali jako lék destilát vinný.

U nás se vinopalnictví velice rozšířilo za vlády otce vlasti – Karla IV. A v Kutné Hoře, kde měli zřejmě horníci mnohem větší spotřebu „ohnivé vody“, se začalo v patnáctém století destilovat pivo. V sedmnáctém a osmnáctém století byly Mekkou destilace například Prachatice. Nebyl tu snad jeden jediný dům, kde by se nepálila takzvaná „Prachatická kořalka“. Byla natolik ceněná, že se dokonce i vyvážela. Do Rakous a do Bavor.

Ovšem zlaté období destilátů nastalo až s výrobou levného bramborového lihu. Pak byla kořalka snadno dostupná i chudším vrstvám. A protože akce vyvolává reakci, ruku v ruce s větší konzumací alkoholu přichází i první abstinenční iniciativy. Ale ani to není nic nového pod sluncem, protože požívání opojných nápojů zakazuje už jak starý zákon, tak i korán.