Z historie cyklistiky

Z historie cyklistiky

První cyklisté, jezdící na prapodivných vysokých kolech, byli pro obyvatele Čech a Moravy doslova senzací. Ovšem postoj veřejnosti k těmto propagátorům cyklistiky nebyl nikterak vstřícný, ba naopak. Často byli zatracováni, bylo jim spíláno bláznů a marnotratníků, kteří roupama neví co dělat. Byli to pro ně rozmařilci vymýšlející si hlouposti, které navíc nejsou k ničemu dobré.

S prvními cyklisty přichází také první silniční problémy. Koně táhnoucí povozy, které do té doby potkávali jen sobě rovné „dopravní prostředky“, si nemohli zvyknout na podivné postavy na ještě podivnějších strojích. Nejednou se splašili, zvlášť když se jim těsně za zády ozval hlasitý hlas zvonku oznamující předjíždění. 

Až teprve v roce 1893 se začali zákonodárci zabývat chováním velocipedistů na silnicích. Do té doby žádný zákon neupravoval, kdo a kdy má přednost, a jak řešit tehdy komplikovanou dopravní situaci. Podle nových nařízení museli cyklisté při předjíždění dát znamení buď zvonkem nebo píšťalkou a to ve vzdálenosti větší než 20m od předjížděného dopravního prostředku. Pokud majitel kola spatřil, že se koně začali plašit, bylo jeho povinností seskočit z kola. V případě, že byl již v těsné blízkosti neklidných koní, měl naopak seskakování z kola přísně zakázáno, neboť prudký pohyb by podrážděné zvíře mohl ještě více vyplašit. Pokud se mu přece jen podařilo seskočit včas, musel počkat, dokud se zvířata zcela neuklidní. Teprve poté mohl pokračovat v jízdě nebo v chůzi.

Ale to nebyly jediné problémy spojené s cyklistikou. Vrcholným kouskem nebylo pouze nasednutí na vysoká kola, ale také udržení rovnováhy na stávajících „silnicích“. Samá díra a samý kámen. Tak by se dala většina z nich charakterizovat. A tak není divu, že se tito nadšenci raději pouštěli po vyšlapaných pěšinkách nebo dokonce po umrzlé vyjeté koleji. 

Velkou radost s cyklistů měli hlavně majitelé továren na biče. Z této kratochvíle plynul do jejich kapes nemalý zisk. Bič byl totiž pro velocipedistu nejjistější obranný prostředek „proti psům a jiným stěžovatelům“. Mohli sice použít i revolver nebo práskavou bombu, ale tyto prostředky se jevily méně bezpečnými. 

Komplikované dopravní situace, špatný stav vozovek nebo obtěžující hafani, to vše může cyklisty potkat i dnes. Ale prosebných dětských ručiček, vzpínajících se pro darovaný peníz, je už ušetřen. Děti, vypadající jako andílci, se ovšem hodně rychle proměnily v malé ďáblíky se slovní zásobou, za kterou by se nemusel stydět jakýkoliv hospodský povaleč, pokud velocipedista nevyslyšel jejich prosby a nehodil jim nějaký ten krejcar.