Od 1. července letošního roku má Správa CHKO Žďárské vrchy nového vedoucího. Je jím Zdeněk Záliš, rodák z Nového Města na Moravě.  

S ochranou přírody má už dlouholeté zkušenosti. Uplynulých deset let byl zaměstnancem CHKO Orlické hory. „Změnil jsem pouze pracoviště a vrátil se tam, odkud pocházím,“ říká s úsměvem Zdeněk Záliš.

Mohl byste říct hlavní rozdíly mezi CHKO Žďárské vrchy a CHKO Orlické hory?

Žďárské vrchy jsou určitě větší, týká se to jak rozlohy, tak i počtu pracovníků. Přírodní podmínky jsou hodně podobné. Orlické hory jsou sice opravdu hory, ale patří spíše mezi ty nižší. Fauna, flóra i biotopy jsou hodně podobné.

S jakými cíly jste přišel na nové místo?

Mým hlavním cílem je navázat na dosavadní práci mého předchůdce Mgr. Vaňka. Ale lidé jsou samozřejmě rozdílní a nelze dělat práci stejným způsobem. V prvé řadě se budu muset nejdříve zapracovat, a když zjistím, že se tu dá něco zlepšit, tak se o to určitě pokusím.

Co prvního jste udělal hned po svém nástupu?

Seznámil jsem se s pracovištěm i kolegy, i když jsem se s většinou z nich již znal.

Ke které oblasti ochrany přírody máte nejblíže?

Já jsem profesně lesník, i když jsem za dobu své praxe získal poměrně rozsáhlé zkušenosti i v ostatních oblastech. Ať už jde o zeleň rostoucí mimo les, geograficko-informační systém, počítačovou síť nebo monitoring chráněných druhů.  Ale stále mne nejvíce zajímají problémy, které se točí okolo lesnictví.

Můžete srovnat Žďárské vrchy a Orlické hory z hlediska výskytu chráněných druhů?

Chtěl jsem si srovnat významné druhy obou těchto lokalit. Nedávno jsem s botanikem projížděl místa výskytu kriticky ohroženého druhu hořeček český, který v Orlických horách rostl jen na jednom jediném místě. Tady jsme objeli tři lokality.

Které místo zdejší Chráněné krajinné oblasti vám je nejbližší?

Jako novoměšťákovi je mi nejbližší východní oblast Žďárských vrchů. Nicméně je to pro mne i výzva, abych se podíval i na druhou stranu a snažil se to tam líp poznat. Rád lyžuji a jezdím na kole, většinou trasy Nové Město – Svratka.

Co vás tu překvapilo?

Hlavně budova Správy CHKO. V Orlických horách byla naprosto jinak koncipovaná. Mám pocit, že se tady potkáváme méně, než by mi bylo milé. Tam jsme byli stále v bezprostředním kontaktu, kdežto tady jsme všichni tak trochu izolovaní. Ale určitě to souvisí i s rozlohou CHKO a počtem lidí. V Orlických horách jich bylo deset, tady pracuje šestnáct ochranářů.  Chráněná krajinná oblast Orlické hory má rozlohu 200km², CHKO Žďárské vrchy 700km².

Zmínil jste, že Žďárské vrchy jsou rozlohou mnohem větší. Je vůbec v možnostech jediného člověka seznámit se dobře se všemi zdejšími zajímavostmi?

Velmi záhy zjistil, že není. Orlické hory jsem za těch deset let poznal poměrně dobře a myslel jsem si, že stejně dobře poznám časem i Žďárské vrchy. Ale když jsme s kolegy objížděli různá místa, zjistil jsem, že i ti, co tu pracují už třeba dvacet let, občas váhají. Stoprocentní poznání Žďárských vrchů je naprosto nemožné.