Že jste nevěděli, že Adam měl kromě Evy ještě další ženu či ženy? A že byste rádi zjistili, jak to tedy doopravdy bylo? Pak by bylo nejlépe zeptat se scénáristy a režiséra Stanislava Mikuleho, jehož autorská hra se honosí právě výše uvedeným názvem.

Podle něj a také podle dávných mýtů stvořil Bůh z téže hlíny muže a ženu – Adama a Lilith. Pane režisére, jaká vlastně byla první Adamova žena Lilith a proč toho o ní víme tak málo?

„ Poprvé se objevuje v sumerské mytologii jako dcera bohyně Mehitabel a pomocnice bohyně Inanny, pro kterou lákala muže do jejího chrámu k náboženským orgiím. U semitských národů Mezopotámie se podobala najdříve bohyni ničivých větrů a bouřek Lil. Časem ale splynula s démonem Lamaštou, velmi šerednou příšerou s netopýřími křídly, vraždící děti. Jiné legendy ji zase líčí jako nadpozemsky krásnou démonickou ženou, obývající ráj ještě před stvořením lidí. Poté, co se jí Adam nenechal svést, změnila se v hada a ráj opustila. V naší hře využíváme jednoho z nejzajímavějšího znění pověsti o Lilith, podle kterého byla první ženou Adamovou. Odmítla se mu ale podřídit, protože se cítila být mu rovnocennou. Adam ji tak zapudil, Bůh z jeho žebra stvořil Evu a Lilith se jim pak pomstila. Jak, to uvidíte v naší hře. Příběh má i děsivější verzi, podle které prchající Lilith přivedli zpět tři andělé pod hrozbou, že jinak každý den zabijí sto dětí, které měla s démonem Samielem předtím, než poznala Adama. Z Lilith se pak stalo strašidlo, trestající neposlušné děti.

Motiv Lilith se vyskytuje hojně od druhé poloviny 19. století v malířství, v literatuře a také v kinematografii. I českými televizemi prošel horor, vyprávějící o ní jako o krvelačném démonovi. Lilith tak pro zájemce o tajemno vůbec není neznámou bytostí.“

Jaký je váš názor na obě Adamovy ženy?

„Pokud bychom se drželi bájí, oscilovala Lilith mezi sebevědomou ženou a extrémní feministkou a Eva mezi domácí puťkou a pečlivou matkou. Ani jedna z nich přitom není „tím pravým ořechovým“ pro naše dnešní vnímání postavení ženy ve společnosti. Eva byla stvořena z Adama, což by vysvětlovalo, proč to, co by se mělo v Bohem stvořené dokonalé bytosti harmonicky kloubit – síla a něha – bylo podle někdejšího náhledu na svět rozděleno mezi muže alias pány tvorstva a ženy jakožto pečovatelky a ochránkyně domácího krbu.“

Kdy vlastně začala vaše divadelní kariéra?

„To bylo ještě za studií v Opavě. V roce 2000 jsem se stal členem studentského divadelního spolku J. B. Mikuno, který založil a po celou dobu jeho existence vedl Michal Novotný. V roce 2001 jsem uvedl svou první existenciální hříčku Rande v rámci opavského Majálesu, ve které jsem si zahrál také hlavní roli. Byl to absolutní propadák, ale dodal mi odvahu psát. Časem jsem se stal něčím jako dvorním scénáristou souboru J. B. Mikuno a začal jsem se plést i do režie. Pokud něco umím a divákům se to líbí, pak jsem se to naučil právě v Opavě od Michala Novotného.“

Měly další vaše hry větší úspěch než ta první?

„Naštěstí ano. Nejúspěšnější byla komedie Archibalda o nespokojeném mládenci, který se opil a omylem přivolal ďábla, po kterém žádal stvoření „nějaké normální ženské“. Ďábla si zahrál Jarda Charvát, který exceloval v roli cynického komorníka ve hře Den jako stvořený pro vraždu, což byla velmi černá komedie o znuděné moderní anglické lady, kterou ztvárnila Hanka Grumlíková. Lidem se asi nejvíc líbila Sněhulka a čtrnáct Eskymáčků, což byla ledová ztřeštěnost o problémech hodné královské macechy s nezvladatelnou puberťačkou, zotročující Eskymáckou republikánskou armádu.“

Takže jste autorem komedií…

„Z nutnosti. První hry byly existenciální, zabývaly se problémy života, smrti a vnitřní identity, jenže publikum se s problémy potýká den co den a o Majálesu se chce bavit. Tak jsem jim vyšel vstříc a myslím, že jsem udělal dobře. Vždyť i komedie v sobě může skrývat nějakou tu vážnější myšlenku.“

Píše se lépe komedie, nebo vážná hra?

„Kupodivu vážná hra. Vymyslet vtip je totiž něco nadmíru těžkého a já osobně to třeba ani neumím. Buď mne vtip napadne, nebo ne. Jsem totiž od přírody suchar.“

Jaký byl váš největší úspěch?

„Když při Archibaldě v Karviné přerušili studenti repliku Jardy Charváta potleskem. To je pro autora to největší vyznamenání.“

Co to bylo za repliku?

„Ďábel na úpěnlivé volání hlavního hrdiny „Já chci nějakou normální ženskou!“ poté, co mu nabídl několik rozdílných typů, odpověděl, že „Přes zázraky je tu jiná instance!“.“

Začínal jste v Opavě, městě Bezručově, přinesl jste do Žďáru nějaké novinky?

„Nemyslím. Snad jen na univerzitě mne naučili dívat se na vše z několika různých úhlů a tak se možná některé mé názory stávají trochu kacířské a kontroverzní. Kupříkladu v Adamovi byla scéna invokace Hospodina, která byla kolegy vyřazena z obav před osočením ze zesměšňování náboženství. Já žádná náboženství nezesměšňuji, chraň Bůh! Jen bych byl rád, kdyby se lidé o své víře nebáli přemýšlet. Většina z nás myslí v jakýchsi zažitých vzorcích, podle nichž jsou andělé hodní a krásní, ďáblové zase zlí a ošklivý, Bůh nanejvýš spravedlivý… Takhle černobíle se mnozí televizní diváci dívají na večerní zprávy. Jenže nic není černobílé. Třeba hebrejský Bůh je také trestající a ničící. Bůh může všechno, může se tedy klidně nechat překvapit svým vlastním výtvorem. Je přece všemohoucí. Proto se nedivte, že v téhle hře najdete směs konverzačního humoru a židovských anekdot.“

Tím jsme se vrátili zpět k vaší nové hře. Jak hra vznikala?

„Hra vznikla jako experiment. Většinou když něco píšu, nechám to rok dva uležet v šuplíku. Tady jsem měl námět a pár dialogů, přičemž zbytek jsem zadal členům souboru jako námět pro etýdky. Kolegové něco vymysleli, sehráli a to nejlepší jsem sepsal a dopiloval, čímž vznikla hra Adam a jeho ženy. Takže i když jsem autorem a editorem scénáře, v podstatě je to kolektivní dílo. S výběrem a hlavně úpravou hudby nám zase vydatně pomohl mistr světel a zvuku Tomáš Selucký. Režie se se mnou ujal ještě zkušený divadelník (a halvně profesionál) Honza Hrubec z Nového Města na Moravě.“

 

Na co a také na koho se může divák těšit?

„Celou hrou vás bude provázet sama Lilith. Se sobě vlastním, snad trochu kousavým humorem vám ukáže, co za chlápka vlastně tenhle Adam byl a jaká byla skutečně původní povaha Evy do chvíle, než Lilith došla trpělivost a rozhodla se Stvořiteli jeho plán tak trošku zkomplikovat. Titulní roli Adama si vystřihl Václav Krupička, jeho ženu Lilith Šárka Svobodová a Evu Lucie Štěpánková, Hada Jan Krištof. Doplňují je samozřejmě Ďábel v podání Jiřího Vaška a archanděl Gabriel alias Radka Nováková. Zbylé andílky hrají Aneta Vnenčáková, Markéta Šlapáková a Erika Priatková. Hospodina jsem si dovolil ztvárnit sám.“

 

Jsou to všechno zkušení herci?

„Někteří ano, jiní ne. Působím v Divadelním spolku Žďár, o. s. a pracuji s mladými herci, z nichž někteří už hrají nějaký ten pátek, jiní stojí na jevišti poprvé. Neplatí tu přímá úměra: Čím mladší herec, tím méně zkušeností. Někteří, třeba Šárka Svobodová nebo Honza Krištof, kteří studují střední školy, mají už za sebou několik představení a naopak již pár let pracující Václav Krupička hraje vlastně poprvé. A všichni hrají dobře.“

   

A poslední otázka – kdy a kde?!

„V Městském divadle ve Žďáře nad Sázavou ve čtvrtek 18. prosince 2008 v 19.30 hod. Diváky zajisté potěší, že vstupné je možno zakoupit v předprodeji v Domě kultury v pondělí, ve středu a ve čtvrtek ve 13.00 – 17.00 hod. (A stojí to jen 80 Kč do sálu a 60 Kč na balkon).“

Foto: archiv Stanislav Mikule a Václav Krupička