Profesionální hasiči nejsou pouze likvidátory požárů, ale zachraňují lidské zdraví a životy i při různých krizových situacích. Ať už jde o automobilové havárie, evakuace objektů nebo pomoc při uvíznutí horolezců na skále.

Zejména z toho důvodu mají hasiči pravidelná cvičení zaměřená na horolezeckou činnost. V Novém Městě na Moravě si záchranáři na vlastní kůži vyzkoušeli, jak by to vypadalo, kdyby bylo nutné evakuovat lyžaře z lanovky na Harusově kopci. Tato situace by mohla nastat ve chvíli, když by vypadla lana z kladek. V tu chvíli by nebylo možné lanovku jakýmkoliv způsobem rozpohybovat.

Čtyři sta osmdesát metrů dlouhá lanovka by rozhodně byla v zimě pro záchranáře tvrdým oříškem. Proto je potřeba nacvičit si už nyní, jak se nejrychleji k uvíznutým nešťastníkům dostat a také jakým způsobem je bezpečně dopravit dolů (zemská gravitace je v tomto případě spíše nepřítelem než přítelem). Žďárští profesionálové by plně vytíženou lanovku rozhodně nemohli zvládnout sami. „Provozovatel musí mít nasmlouvané ještě další pomocné vyškolené skupiny, celá operace by měla být dokončena do dvou hodin,“ říká instruktor lezecké skupiny územního odboru HZS Žďár nad Sázavou podpraporčík František Vencálek.

Jak se vlastně evakuují lyžaři, s lyžemi na nohou?

„Určitě. Lyže nám vůbec nevadí. A jejich odepínání by všechno jen zbytečně zdržovalo. Lezec se pomocí kladky dostane nad sedačku, dole je jeho kolega, který má za úkol jištění. Záchranář nasadí lyžaři evakuační postroj a jistící lezec jej pak na laně spustí dolů. Lano se vytáhne zpět a stejným způsobem se sundá další člověk. Lezec se pak posune k další sedačce a pokračuje stejným způsobem.“

Odkud byste začali?

„Záleží na obsazení lanovky. Vždycky musíme začít tak, aby se lezci k lidem dostali co nejrychleji a aby nemuseli zdolávat zbytečně moc překážek. Žádná jiná pravidla tu nejsou. Co se týká ostatních zásahů, třeba na skalách, tam musíme nejdříve evakuovat nejvíce zraněné osoby.“

Jaké komplikace mohou nastat při zachraňování lidí z výšek?

„Hlavní komplikací je, když se zachraňovaný bojí. Tento problém by mohl při evakuaci lanovky nastat. Mnozí zachraňovaní mají strach z výšek a bojí se spustit. Pak je tu jediná možnost, že je jistící lezec přizvedne, tím pádem se zachraňovaný octne nad sedačkou. Druhý lezec jej musí vychýlit a pak už je zachraňovaný rychle spuštěn.“

A jaké podmínky musí lezec dodržovat?

„Pro nás, jako pro lezce, je směrodatné dvojí jištění, to znamená, že lezec nesmí být jištěn na jednom bodě, ale dvěma nezávislými body. Musí mít ochranné pomůcky jako postroj, který musí splňovat podmínky podle výrobce, musí mít předepsanou helmu a všechny jeho horolezecké věci musí být pravidelně kontrolovány.“

Jak často trénujete?

„Každý měsíc máme osmihodinové školení a jednou ročně třídenní nepřetržité cvičení. To teď probíhá na lanovce, jindy zase na skalách, na jeřábu ve Žďasu nebo na studnických stožárech. Letos padla volba na lanovku hlavně proto, že je to tu nové a musíme se s tím seznámit. I proto tu strávíme dva dny místo jednoho, zítra se zase přesuneme jinam.“

Práce ve výšce se určitě neomezuje pouze na evakuaci lanovky…

„Je to velice obšírné. Práce ve výšce a na volnou hloubku se odměřuje od tří metrů nad zemí. Zachraňujeme například zraněné nebo uvízlé horolezce, patří k tomu i třeba likvidace rozštípnutého stromu, u kterého hrozí nebezpečí, že spadne a způsobí zranění nebo škodu na majetku. A dokonce jsme jednou zachraňovali i kočku.

Ale nejde jen o práce do výšek, ale i do hloubky, třeba do studní nebo v násypkách v silech.“

Kolik vašich mužů se účastní dnešního cvičení?

„Jelikož máme tři směny, dvě po čtyřech a jedna po pěti lezcích, tak tu máme dnes třináct lezců – záchranářů. Všichni se musí prostřídat a vyzkoušet si, jak roli zachraňujícího lezce, tak toho, který jistí.“