Křižanovská minigalerie s příhodným názvem „Dvorek“ propůjčila své výstavní prostory fotografům. Po celý měsíc budou moci návštěvníci prohlížet a také nakupovat díla amatérů, kteří veškerý svůj volný čas zasvětili hledáčkům fotoaparátů.
Jména Luboše Dohnala, Elišky Caklové a Ladislava Novotného veřejnosti asi zatím mnoho neříkají. Znají je víceméně jen zasvěcenci, kteří už jejich snímky viděli. A právě proto přišla nabídka Michaely Janákové a Jaromíra Bursy, majitelů galerie „Dvorek“.
Jeden z vystavujících, Ladislav Novotný, ale nevystavuje poprvé. „ Již jsem měl možnost vystavit svoje fotografie na společné výstavě v obci Mitrov. Tehdejší akce „Umělecká stodola“ byla moje první.“
Kdy jsi poprvé držel v ruce fotoaparát?
„Přesně si nevzpomenu, ale bylo to někdy v dětství. Dostal jsem tehdy od dědy fotoaparát Ljubitěl, který jsem neměl moc rád, protože byl pouze na dvanáct snímků šest krát šest. Toužil jsem po aparátu na kinofilm. Teď to vidím trochu jinak. Ljubitělem už asi fotit nebudu, ale kvalitnější středoformátový aparát bych si dal říci. Možná opráším starou Flexaretu.
Vzpomeneš si ještě na své první fotky?
„Trochu ano. Byla to hrůza. Ale to je normální. Každý začátečník se musí nejdříve „vycvakat“. Pak se uklidní a možná začne fotit trochu rozumně.“
Co fotíš nejraději?
„Mým hlavním tématem je Habří. To je vesnice, ve které jsem vyrostl, a její široké okolí. Snažím se nacházet stále nové pohledy. Chodím fotit i ve špatných světelných podmínkách a počasí. Sousedé mě tedy mohou vídat v husté mlze nebo sněhové vánici, jak se ploužím krajem s brašnou a stativem, zatím co normální člověk by seděl doma u čaje.“
Preferuješ digitální fotoaparát nebo klasický na kinofilm?
„Digitální fotografie si mě zatím nějak nezískala. Fotím na klasickou analogovou jednookou zrcadlovku Nikon. Focení na film má svoje kouzlo, které se mě zatím nechce opustit. Digitálu se nebráním a v budoucnu na něho jistě dojde.
Tvé fotografické vzory?
„Fotografů, jejichž práci obdivuji, je celá řada. Nemohu nejmenovat Josefa Sudka. Jeho kompozice a atmosféra snímků jsou úžasné dodnes. Stejně tak fotografie Františka Drtikola, které byly ve své době až skandálně moderní. Jeho práce se světlem je geniální. Ze současných dokumentaristů nemohu zapomenout na Josefa Koudelku. Jeho snímky z invaze vojsk Varšavské smlouvy z 1968 známe asi všichni.“
Jaký je tvůj názor na současnou uměleckou fotografii?
„Osobně mám pocit, že současná umělecká fotografie má poněkud problém, kam vlastně směřovat. Úkolem moderního umění je nacházet stále nové cesty, neotřelé pohledy a přístupy. Myslím však, že ve snaze dodržet tato nepsaná pravidla jsou občas prezentovány jako moderní i fotografie dosti diskutabilní. Není jednoduché říci co ještě umění a co ne. Podobný problém, ale existuje od malířství až třeba po architekturu. Skoro všechno tu zkrátka už bylo.“
A naopak co říkáš fotografii amatérské?
„Amatérská fotografie zažívá díky rozvoji digitálních technologií bouřlivý rozvoj. Denně vznikají obrovská kvanta snímků, které si jejich majitelé často nestačí ani prohlédnout a roztřídit v počítači. Ale je dobře, že fotografie je dnes tak široce přístupná. Škoda, že lidé málo dokumentují svoje okolí. Krajina, města i vesnice se rychle mění a povinností fotografa je zachovat jejich podobu pro budoucnost.“
Nosíš fotoaparát neustále u sebe?
„Ne. Moje fotobrašna s aparátem, filtry a třemi objektivy váží několik kilogramů. A to je trochu nepraktické.“
A nemrzí tě někdy, že jsi právě přišel o originální snímky?
„Ano. To mě mrzí každou chvíli.“
Patříš mezi ony trpělivé nadšence, kteří vydrží hodiny čekat, než stisknou spoušť s pocitem, že teď je to to pravé ořechové?
„Když vím, že by mohlo přijít výjimečné světlo, počkám. Ale hodiny čekat, to nevydržím. Držím se spíše pravidla, že skoro vždy je co fotit. I v nečekaných věcech lze nalézt něco výtvarného.“
Máš rád momentky nebo si raději vše naaranžuješ a předem připravíš?
„Aranžovanou fotografii téměř nefotím, ale občas upravím scénu třeba utržením trávy, která vadí ve výhledu.“
Jaký formát je nejvhodnější pro tvé snímky?
„To je případ od případu. Na této výstavě je nejčastěji použitý formát 30x45cm v jednoduché paspartě.“
Úsloví, že v jednoduchosti je krása, se vyplatilo i Ladislavu Novotnému. Jeho fotografie tak nepůsobí vyumělkovaně ani kýčovitě. Jsou inspirovány životem – v celé jeho kráse i ošklivosti.
