Devadesáté výročí vzniku samostatného Československa oslavili včera i v Novém Městě na Moravě. Za účasti představitelů města a členů Svazu bojovníků za svobodu byly položeny věnce k památníku na Masarykově ulici, Štursově soše Pohřeb v Karpatech i pamětní desce legionáře Františka Seidla na Nečasově ulici. Kytice byla umístěna k pomníku Tomáše Garrique Masaryka.
Kromě těchto poct se konalo i slavnostní znovuodhalení pamětní desky legionáře Antonína Beranovského. Znovuodhalení proto, že její první slavnostní odhalení připadlo na 17. července 1938. „ Po okupaci bylo ale Němci nařízeno její sejmutí. Po válce už se ale nenašla. Podle pamětníků byla deska sejmuta a uschována v zámečnické dílně rodiny Beranovských. V posledních dnech války bylo Nové město bombardováno a dílna zničena. S ní padla v niveč i pamětní deska,“ připomíná neslavný osud první pamětní desky, vytvořené akademickým sochařem Františkem Žemličkou rodákem z Jimramova, podplukovník ve výslužbě Pavel Koutenský.
Můžete připomenout, kdo byl Antonín Beranovský?
„Novoměstský rodák a později výtečný důstojník. Narodil se 8. října 1895. Studoval na místní reálce, maturoval v roce 1913. Veškeré jeho další životní plány zhatilo vypuknutí první světové války. Již v prvním roce válečného konfliktu byl Antonín Beranovský vycvičen a rakousko-uherským vojenským velením odeslán do boje na východní frontu proti Rusům. Zde se po krátkém čase dostal do zajetí. Po dvou letech života zajatce se dobrovolně přihlásil do československého vojska. Byl zařazen k druhému střeleckému pluku Jiřího z Poděbrad, v jehož sestavě bojoval ve známé bitvě u Zborova. Za projevené hrdinství v boji byl vyznamenán nejvyšším ruským vojenským řádem Svatého Jiří a vzápětí odeslán do důstojnické školy. Získal hodnost praporčíka a po návratu ke svému pluku se jako velitel čety zúčastnil bojů na Sibiřské magistrále.
Za úspěšné vedení bojů své jednotky byl postupně povyšován až do hodnosti nadporučíka. Jeho posledním bojem bylo střetnutí druhého dělostřeleckého pluku ruských legií s oddíly takzvaných krásných (rudých). Boj s mnohonásobnou přesilou se jemu i jeho četě stal osudným. Padl 11. srpna 1918 a v následujících dnech byl třiadvacetiletý nadporučík Antonín Beranovský pochován v Jekatěrinburku s veškerými vojenskými poctami.“
Hrdinný novoměstský rodák byl In memoriam vyznamenán Československým válečným křížem a medailí Za chrabrost. Včera mu svou poctu projevili novoměstští občané. Uctěním jeho památky a znovuodhalením pamětní desky na domě, ve kterém se Antonín Beranovský narodil.
