Rukodělné kurzy v Habří už dávno nejsou žádnou novinkou. Malá vesnička, jež má něco přes pouhé dvě desítky stálých obyvatel, se stala rájem všech manuálně zručných, kteří si sem občas přijdou něco vyrobit a něčemu se přiučit.

 

Činnost lidských rukou nemůže být nikdy nahrazena strojem. Co výrobek, to originál. Občas ovšem nějaký ten mechanický pomocník přijde vhod. Všechno jde pak lépe od ruky a čas strávený nad prací se zcela jistě o nějakou chvíli zkrátí.

 

 

Pro patchwork je proto třeba docela důležitý šicí stroj. Jistě, ručně to jde také, ale: „ruční patchwork je krásný, ale hodně časově náročný. A dnešní ženy jsou velice vytížené, proto mají více zájem o strojové šití,“ říká Jana Dušková, lektorka kurzu patchworku pro začátečníky, která se k „uměleckému záplatování“ dostala během mateřské dovolené. Patchwork jí natolik přirostl k srdci, že u něj už zůstala.

 

Je o ruční patchwork vůbec ještě zájem?

„Určitě ano. Ale zajímají se o něj spíše ženy v důchodu nebo ty, které jsou například připoutány na lůžko a strojové šití je pro ně takřka nemožné. I když najdou se i ženy, které prosazují pouze ruční patchwork a ten strojový jim přijde už moc průmyslový. Ruční patchwork má navíc úplně jiné zákonitosti.“

 

Jak dlouho se věnujete patchworku?

„Od roku 2003, kdy jsem byla na základovém kurzu. Od té doby jsem se v něm stále zdokonalovala a učila se co nejvíce technik, abych pak mohla učit sama. V červnu následujícího roku mi skončila mateřská a od září jsem si pak udělala živnost na šití a výuku patchworku.“

 

Čím vás patchwork tak okouzlil?

„Vždycky se mi strašně líbil. V minulém režimu se tady bohužel tolik neprosazoval. Hlavně proto, že pochází z anglicky mluvících zemí. Nebyly dostupné ani žádné pomůcky k šití a bez nich je to strašně zdlouhavé. Proto jsem jej začala dělat až později.“

 

Mluvila jste o pomůckách, co všechno je k patchworku potřeba?

„Existují tři základní pomůcky. Je to podložka, na které se řeže, pravítko a řezací kolečko, které je schopné proříznout až osm vrstev látky. To nám práci velice usnadní, můžeme si připravit více materiálu najednou.“

 

Laikům připadne patchwork strašně jednoduchý. Vezmu jehlu, nit, nůžky a látky a za chvíli je to hotové. Je to opravdu tak prosté?

„Tak to bývalo dříve. Vzaly se staré zástěry, povlečení nebo košile a z nich se použilo vše, co bylo dobré. Co bylo vetché, to se vyhodilo. Zbytek se rozstříhal a sešil. Vznikaly takové mnohobarevné plácaniny. Bylo to opravdu záplatování z ryze praktických důvodů. Šily se převážně deky, které se věšely na zdi, a jejich funkce spočívala v tom, že zateplovaly obydlí. Kromě dek vznikaly touto metodou i kabáty a košile. Využilo se každého kousku starých látek, nové látky byly drahé a pro mnohé nedostupné.

Dnes máme materiálu dostatek, šijeme z nových látek, můžeme si vybírat vzory a různě je kombinovat. Většinu výrobků vyrábíme přímo do konkrétního interiéru tak, aby doplnily barevnost. Někde mají rozveselit, jinde utlumit. Patchwork byl postupem času povýšen na umění.“

 

Ale ani s uměním by se to v interiéru nemělo přehánět…

„Bývá to tak, že může být v jedné místnosti více patchworkových věcí najednou, ale musí se dodržet stejná barevnost nebo vzor. Tak například v obývacím pokoji může být na stole patchworkový ubrus a na sedačce polštářky. Měly by ale ladit s barvou výmalby a respektovat styl nábytku. Musí se tomu přizpůsobit i vzory. Moderní vzory by ve starožitném bytě působily nepatřičně.“

 

Mluvila jste o vzorech, můžete to trochu rozvést?

„Vzorů je nespočetné množství a mají dokonce i svá jména. Například vzor srub je složený ze čtverce uprostřed a obdélníků kolem. Prostřední čtverec se většinou dělá ve škálách žluté, oranžové nebo červené a znázorňuje teplo domova, oheň, krb. Obdélníky kolem jsou klády srubu a volí se tak, aby v jedné úhlopříčce převládaly barvy tmavé, znázorňující stín a v druhé zase světlé – světlo.

Pak také existují různé hvězdy a jejich názvy jsou odvozeny od místa, kde byly poprvé ušity. Pokaždé jsou to hvězdy, ale vždy jiné.“

 

 

Mají i české patchworkářky svůj vlastní vzor?

„Nevím, že by u nás někdo vzor vymyslel. Kolikrát si někdo myslí, že objevil něco nového a pak to najednou někde najde. Je velmi složité vybrat něco, co se nikdy předtím neušilo.“

 

 

Který vzor ženy nejčastěji používají?

„Většinou hvězdy. Hodně se také používá vzor „kouzelné dlaždice“, což je jeden z moderních vzorů. Hodně oblíbené jsou i sruby, ze kterých se dá vyvzorovat různá plocha.“

 

V Habří máte kurz pro začátečnice, který vzor je naučíte?

„Šijeme šest různých vzorů, aby se naučily co nejvíce.  Účastnice kurzu si odvezou deku velikou asi 80x120cm, na které je šest bloků a každý z nich je zhotovený jinou technikou. Jeden je z pruhů, aby se naučily řezat pruhy. Pak se šije blok, kde se používají dva trojúhelníky do čtverce, dále blok, kde jsou použity čtyři trojúhelníky do čtverce. Pak se učíme křivky, hvězdu a šití přes papír.“

 

Může do vašeho kurzu přijít kdokoliv nebo už musí mít určité zkušenosti?

„Je potřeba umět šít na stroji. Jinak mohou opravdu přijít začátečnice, které zatím s patchworkem neměly nikdy nic společného. První kurz je vždycky obrovským skokem dopředu, ženy a dívky se na něm hodně naučí. Následující kurzy pro pokročilé už bývají zaměřeny na konkrétní techniku. A těch je nespočetně.“