Ačkoliv by se někomu mohlo zdát výše zmíněné seskupení takřka nemožné, opak je pravdou. Už počtvrté se o tom mohli přesvědčit obyvatelé i návštěvníci Bystřice nad Pernštejnem.

Koncert nazvaný „Balady a romance“ je dítkem Lenky Macháčkové, která učí na zdejší Základní umělecké škole. Jak k tomu vlastně došlo? „Napadlo to mě, ale my jsme už kdysi hráli s jedním mým kamarádem, kytaristou, pár písniček od Presleyho nebo Simona & Garfunkela. Jenomže on se nám pak odstěhoval. Děti to hrozně bavilo, bylo to něco jiného. Tak jsem si říkala, že zkusím něco většího, protože s jídlem roste chuť. Přemýšlela jsem, koho oslovit a napadla mě rocková skupina Arzenal. Hlavně proto, že tam hraje spousta známých včetně mého bratra. Oni z toho byli překvapeni a dost se toho báli. Já jsem se taky bála. Problémem byly noty, ne všechny jsou snadno dostupné. Něco jsem musela rozepsat sama, což bylo docela náročné, hlavně časově. Byla to fakt dřina. Ale děti to strašně bavilo, úplně je to chytlo.“

A jak jste spokojená s dnešním koncertem?

„Ještě je docela brzy to hodnotit, ale děti hrály jako o život. Daly do toho všechno. Bylo to hodně náročné, ale myslím, že to nakonec vyšlo. Měli jsme také skvělé publikum. Lidí přišlo opravdu hodně, což je pro nás velká motivace.“

     Spokojeni byli i členové rockové skupiny Arzenal. „S dětmi se hraje úžasně. Jsou z toho vždycky vyvalené a my ještě víc, ale je to skvělé,“ pochvaluje si kytarista a zpěvák Milan „Slamák“ Sláma a dodává: „Lenka to všechno vede a strašně moc si toho navymýšlí. My musíme poslouchat a přizpůsobit se. Oproti klasickým zábavám je koncert s dětským orchestrem o mnoho náročnější, musíme i mnohem více zkoušet.“

Obtížné zkoušky a nesnadná příprava přinesly své ovoce. Diváků přišlo tolik, že zcela zaplnili velký sál zdejšího Kulturního domu. Mnozí z nich stáli, neboť ne na každý měl to štěstí, že ukořistil svou vlastní židli k sezení. Ale ani to je neodradilo. Všichni vydrželi až do konce a jako jeden muž pak žádali i přídavek. Orchestr N. Kyjovského se skupinou Arzenal ze sebe vydali vše (a možná i něco navíc).

       Pokud čtete tyto řádky s úsměvem na rtech a přemýšlíte nad tím, jakými skladbami může asi oslnit rocková kapela a dětský orchestr, pak vám možná nejlépe napoví úvodní slovo Lenky Macháčkové: „První polovina by se dala shrnout následovně. Poslední Mohykán vstane Zejtra ráno v pět, doufajíc, že uslyší svatební, pardon Velické zvony, zazpívá Lásko voníš deštěm své Půlnoční lady. Společně si zatančí  Siamsu, pak dojde i na Hříšnou hru. V naději, že vše je na dobré cestě vezme svou milou na místo, kde rostou divoké růže, ale bohužel, nějak se to zvrtne a její mrtvé tělo objeví až Piráti z Karibiku.“ A věřte, že i druhá část stála za to!