I když jeho sláva vzešla ze soutěže „Česko hledá Superstar“, hvězdné manýry u tohoto zpěváka a zároveň lékaře rozhodně nehledejte. Je milý, vstřícný a ochotný naslouchat i odpovídat.  

Žďár nad Sázavou navštívil z ryze pracovních důvodů. Vystoupil zde jako host orientální taneční show Raksat Amea. První otázka se tedy vlastně nabízí sama. Jaký je váš vztah k orientálnímu tanci? „Já mám dobrý vztah k jakémukoliv tanci. Miluju tanec, hudbu a rytmus a také lidi, kteří se umí vyjádřit pohybem. Můj názor je, že čím více budeme zpívat a tancovat, tím méně budeme válčit.“

Co říkáte na naše české tance?

„České tance jsou nádherné, ale pro mne hodně zákonité. Moc mi nesedí, mám mnohem raději volnější tance, které jdou přímo od srdce. Raději tančím, než abych počítal kroky a dodržoval nějaké taneční zákony.“

Co orientální tanec, už jste jej zkoušel?

„Orientální tanec má svou kolébku v Turecku. A Turecko byl národ válečníků. Z každé země, kam se dostali, si vzali něco pro sebe. Tak převzali tance íránské a tance arabských zemí a z toho nakonec vznikl břišní tanec. Ale v každé zemi se stejně tančí nějak jinak. Břišní tanec, který tady dnes diváci uvidí, je mi trochu cizí, protože není perský. Ale protože jsem žil dvanáct let v Kuvajtu, tak ho i částečně znám. Líbí se mi, ale není to tanec pro muže.“  

Živil jste se i jako amatérský herec, jak vám teď sedí role lékaře?         

„Já jsem se pět let živil jako činoherní herec. Nedá se říct, že amatérsky, nikdy jsem ovšem herectví nestudoval. Všechno jsem se naučil přímo na jevišti. Ale ve svém lékařském povolání nehraji, to jsem opravdu já.“

Máte rád své povolání?

„Je to mé životní poslání. Žádné velké ekonomické zisky z něj zatím nemám, je to pro mě spíše něco, co jsem chtěl vždycky dělat. Když mám na sobě bílý plášť, tak jsem trochu jiný člověk. Hodnější, trpělivější, ten, který rád vyslechne trápení druhých. Jsem rád, že mohu tohle povolání vykonávat.“

Zpíváte si v práci?

„Občas ano. Každému člověku, který skládá písně, občas zůstane nějaký rytmus v hlavě.  Taky se mi stalo, že jsem byl ráno v sedm hodin v lékařském pokoji a v hlavě jsem měl stále jednu melodii. Většinou si to nahrávám na mobil a mám tam i pár písniček, které vznikly právě v lékařském pokoji. Snažím se, aby to nikdo další neslyšel, i když někdy i před ostatními lékaři něco zazpívám. Ti jsou už na to zvyklí.“

Bílý plášť měníte za muzikálové kostýmy, navíc ještě vystupujete s kapelou Amirante. Jak to všechno stíháte?

„Těžko a všechno má negativní vliv na můj soukromý život. Ráno vstávám v šest, jedu do práce, tam končím ve čtyři nebo v půl páté. Pak buď pospíchám na nějaké vystoupení, nebo s kapelou na zkoušku a už nemám čas na žádný vztah. Je to hrozně hektické.“

Jak se vám líbí orientální tanečnice ze Žďáru?

„Jsou tady krásné holky a skvěle tancují. Vždycky se mi líbí, když se někdo chce naučit něco z jiné země. Dívat se, jak do toho dávají celé srdce, je opravdu nádhera. Je jasné, že žádná netancuje tak, jako třeba tanečnice v Turecku. Ale snaha je úžasná.“

A co samotný Žďár, stačil jste si ho alespoň trochu prohlédnout?

Já už jsem ve Žďáru nad Sázavou byl, dokonce dva dny. Tehdy zde právě probíhal festival „Modré dny“, kde jsem byl hostem. Žďár je krásný, akorát je tu moc zima.“