Vánoce jsou jenom jedny, a přesto mají tisíce tváří a podob. Nejen v různých zemích, ale i v každé jednotlivé rodině se dodržují osobité tradice a zvyky.
Často nás zajímá, jak slaví svátky ostatní. Jaké si dávají dárky, jestli zpívají koledy a tak dále. Někteří je mají bohaté, jiní naopak chudší. Jedni je považují za svátky klidu, druzí zase chtějí ve dnech volna stihnout, co se dá. A jaké jsou Vánoce například v rodině evangelického faráře? „Vánoce v rodině evangelického faráře jsou dost hektické, protože je hodně shromáždění,“ říká novoměstský farář Zdeněk Šorm. „Jezdím i na jiná místa, nejsem pouze v Novém Městě. Ale přesto se na Štědrý den i na Boží hod sejdeme jako rodina. Vánoce u nás probíhají podobně jako v ostatních rodinách. Možná se jen trochu liší v tom, že u stromečku dětem pokaždé vyprávím vánoční příběh nebo si jej vyprávíme společně. Zpíváme písničky a já dodržuji i tradici, kterou držel už můj tatínek, který se vždy na Štědrý večer modlil a vzpomínal na všechny naše známé a celou širokou rodinu a prosil za ně, aby svátky prožili šťastně a nastávající rok byl pro ně dobrý. A já to dělám zrovna tak.“
Máte početnou rodinu?
„Mám tři děti. A většinou s námi je ještě manželčina maminka, takže nás je ještě víc.“
Dodržujete i nějaké zvyky a tradice, jako je třeba rozkrojení jablíčka nebo pouštění lodiček ze skořápek ořechů?
„Tyhle tradice moc nedodržujeme a nikdy jsme je ani nedrželi. Možná je to tím, že evangelíci na tyto folklórní zvyky moc nedají, pro ně je důležitý právě ten vánoční příběh. Také koledy jsem se naučil až s dětmi, které se je učily ve školce a ve škole. My jsme vždycky zpívali trochu jiné písničky ze zpěvníku. Ty naše jsou možná méně sladké, méně líbivé, ale pro mne mají čím dál větší sílu právě tím, že jsou takové prosté.“
Vaše písničky nejsou líbivé?
„Tak se to nedá říct. Spíše více než na roztomilost a líbivost dají na to, že vánoční příběh je drsný a naděje je tam překvapivá. Stejné je to v životě. Člověk se často setkává s různými těžkými situacemi, a buďto před nimi může utíkat, třeba do svátků na pár dní nebo může hledat naději právě pro tyto situace. A já mám za to, že Vánoce jsou i o téhle naději, která je právě uprostřed tlačenice a daní a lhostejnosti, se kterou se člověk často setkává. Tak je to i v tom příběhu, kdy Ježíš zůstane za dveřmi a nikdo jej nikam nepustí.“
Připomenul jste duchovno, co hmotné Vánoce, jaké dáváte dárky?
„V tom se určitě nijak nelišíme od ostatních lidí. Možná, že těch dárků není tolik, že to nejsou velké hromady, ale dárky si normálně dáváme, i když si neříkáme, že nám je přinesl Ježíšek. Spíše si říkáme, že díky tomu, že nám byl Ježíš dán jako veliký dar, tak z vděčnosti si dáváme dárky navzájem a chceme udělat druhým radost. Tak to povídáme i dětem. A děti dárky buďto kupují nebo sami vyrobí.“
A ještě poslední otázka. Co byste popřál lidem do nového roku?
„Já bych jim především popřál to, aby jejich vánoční radost neskončila na Štěpána odpoledne, ale aby je provázela i v tom novém roce, o kterém zatím nikdo nevíme, jaký bude. Jistě se v něm objeví i situace náročné a těžké, ale i tehdy může člověk počítat s tím, že je Bůh s ním, že jej může sílit, vést a také zbavovat strachu.