Rady pro domácnost byly vždy vítány jak hospodyňkami, tak i hospodáři. Občas začínaly slovy „jedna teta povídala“ a končily „když je neuposlechnete, se zlou se potážete“.
Svůj úspěch slavil v roce 1907 i pravidelný sloupek v Ozvěně z Novoměstska, nazvaný „Náš rádce“. Mnohé z těchto zaručených rad už dnes čteme s úsměvem na rtech, jiné by se nám ale i v dnešní době mohly docela hodit.
K době předvánoční patří i nákup kapra. A kdyby vaši příbuzní už žádného nesehnali a vy jim chtěli jednoho poslat, pak právě pro vás je tu návod kterak „živé ryby rozesílati“. „Kůrka chleba namočí se hodně kořalkou (nejlépe takzvanou žitnou) a nacpe se pak rybě do huby tolik, co se vejde a ještě se kořalkou zaleje. Pak zabalí se ryba do čerstvé slámy, jež sváže se nití nebo provázkem a konečně zavine se do plátna. Když ryba po poště dojde na místo svého určení, budiž rychle rozbalena a hned do vody vložena. V krátké době se ve vodě zase vzkřísí. Tímto způsobem lze ryby až osm dní na živu zachovati.“
No nevím, nevím, co by na to říkali ochránci zvířat. Napájet kapry kořalkou a navíc je živé posílat poštou! Snad bude lepší další ponaučení moudrého rádce. Tentokrát se zaměříme na to, „co učiníme s vánočním stromkem po vánocích“. „Kdo chce svým dětem způsobiti zvláštní radost, zasaď stromek před okna do zahrádky, aby byl stále na očích. Na větvičky zavěs papírové košíčky a pentle a mezi ně tu a tam malé nádobky, z nichž v každé je trochu zrní. Nebude to dlouho trvati a stromek oživne okřídlenými hosty, kteří s radostí sem přichvátají a tu se sdržují, aby za hladové zimy se pohostili. V březnu můžeme větvičkami stromku chrániti záhonky jahodové před holomrazy. Za dne se jahodiště sluncem rozehřeje, půda okolo kořínků a rostlinek taje, noční mrazy pak kořínky vytahují a nezřídka všechno jahodí zničí. Proto přikrývají zahradníci zjara jahodové záhonky zlehka chvojím. Do kamen hodíme zbytky vánočního stromku teprve tehdy, až jsou již úplně jehličí zbaveny.“ Tuhle radu lze snad využít i dnes, ale pozor – ne všude. Živě si totiž dovedu představit panelákové sídliště a před každým domem na uzoučkém pruhu trávníku vyrovnané vánoční stromečky, které už doma překážely.
A teď trochu z jiného soudku. Domácí spotřebiče bereme tak trochu jako samozřejmost. Ale třeba taková lednička dříve velmi citelně chyběla. Někde to vyřešily takzvané haltýře a jinde – „domácí lednice“. „Jak jest led v hospodářství za letní doby užitečným a potřebným nebudeme zde vykládati. Za to ale povím, jak se dá v každém hospodářství snadno domácí povrchní lednice poříditi a to bez zvláštních výloh. Na místě snadno přístupném, ale stranou, kde by nám nebylo na překážku, vysteleme si kus pozemku – řekněme 4-5m šířky a 5-10 i více m délky (podle potřeby) silnou vrstvou ječných a pšeničných plev. Přes plevy prostřeme silnější vrstvu pšeničné slámy a na tuto slámu vrstvujeme kusy ledu, které prosypáváme drobně utlučeným ledem, aby se meziprostoy vyplnily a scelily. Led vrstvujeme po případě na 3-4m do výšky a dokud panují silné mrazy, nepokrýváme ho, ale necháváme odkrytý, aby silněji ještě promrzal. Pozorujeme-li, že by měla nastati obleva, postavíme okolo skládky ledu trámce a na ně nad ledem přibijeme latě, aby tvořily strop, a celou hromadu ledu obložíme silnou vrstvou pšeničné a žitné slámy. Žitná, pšeničná a každá jiná sláma jsou špatní teplovodiči a chrání led před táním v létě tím lépe, čím jest vrstva tato silnější. V letní době uděláme si dvéře k ledu z několika otýpek slámy a často ho dovedeme dochovati až do měsíce října, tedy přes nejteplejší dobu roku.“
Uf, dělání domácí lednice byla kdysi pěkná fuška. Ještě že teď stačí jen dojít do obchodu, vybrat si, koupit a doma jen zapojit do elektriky.
Jak rozeznat, zda je med opravdu pravý, i na to byl dříve zaručený návod. „Pravost medu zkouší se takto: zahřejeme v lahvičce dvě lžíce medu, k němuž přidali jsme asi třikráte tak velké množství líhu; pak směs dobře protřepeme. Po nějaké chvíli usadí se z falšovaného medu bělavá sraženina, kdežto med z květin se úplně rozpustí, aniž by jakého zbytku zanechal. – Co se barvy medu týče tu: med z bílého jetele a akátů je skoro úplně bílý, med lipový jest žlutavě zelený, med z chrpy jest zelenavý, med řepkový jest bílý se slabým nádechem do žluta, med z ligrusu (vičenec) jest zlatožlutý, fenyklový jest zahnědlý a konečně med z vřesu, jaký sbírají včely poblíže lesů a v lesích jest hnědý až tmavohnědý.“
No nevím, nevím, jak by obstál med zakoupený v některém z mnoha zdejších supermarketů a hypermarketů. Věřme, že k újmě na zdraví nedojde a raději se nechtějme pokoušet dopídit jeho pravosti. I když podle barvy je to jistojistě ten nejlepší – lesní.
Blíží se doba vánoční, tak tedy ještě dvě rady týkající se právě těchto svátků. „K vánocům okurky na salát zachováme od léta velmi dobře takto: v létě vybéřeme si nejpěknější a nejzdravější okurky, které si uřízneme i se stopkou. Otřeme je, aby na nich nelpěla hlína nebo jiná nečistota z pole, ovážeme dokola špakátem tak, jak uzenáři ovazují svoje salámy a ponoříme celé i se stopkou do rozpuštěného vosku s parafínem (1/4 vosku včelího a ¾ parafínu). Takto omočené věšíme do studeného sklepa, kde pokojně zůstanou viseti až do dne spotřeby. Tu se z nich povlak chránící před vyschnutím a opřed hnilobou oloupe a okurky se upraví na salát týmž způsobem, jako to děláme v létě. Takto dají se uchovati také dyně čili cukrové melouny pro zimní potřebu, jestliže jsme je utrhli dříve, než na keři úplně dozrají.“
Přiznávám, že ponořit právě dozrálé okurky ze zahrady do vosku s parafínem už asi nestihnete, ale co tohle? „Upotřebení jablek ku vaření kávy. Jablka se na malé kousky rozkrájí, aniž by se jádřinec odstranil; pak se upraží a v hmoždíři na prášek utlukou. Vezme-li se polovice kávy a polovice této moučky jablkové, obdrží se nápoj, který velmi těžko lze od čistého odvaru kávového rozeznati. Ano, lze i méně pravé kávy dáti, ba možno i z pouhé moučky jablečné a z cikorie kávu vařiti, čímž obdržímě nápoj chutný a co na váhu padá, zdravý. Moučka jablečná uschová se uzavřená v plechových krabicích.“
No ne, že bych radám našich předků nevěřila, ale taková pravá, čerstvě umletá voňavá káva, to je určitě úplně jiný kafe. Sice asi není tak zdravé, ale co naplat, chuť a vůně má v tomto případě přednost. K čertu s babskými radami, raději si zajdu do ledničky pro sklenici kupovaných okurek, uvařím si kávu, osladím ji medem, o kterém nic bližšího nevím a v klidu a v pohodě popřemýšlím, kde letos koupím kapra a kdy asi tak odstrojíme stromeček.
