Název „Babí díra“ nezní příliš poeticky, ale věřte, že toto místo má své neopakovatelné kouzlo. „Babí díra“ je jediná a taky jedinečná a ne každý může říct, že se s ní důkladně seznámil.

Jak toto pojmenování vlastně vzniklo, na to chybí odpověď. Jedná se o téměř šest desítek metrů dlouhou štolu, která je mezi speleology známá také jako „Milovská štola“. Nachází se mezi obcemi Milovy a Moravské Křižánky na křižáneckém katastru.

Ten, kdo ji chce navštívit, musí vědět, kde přesně leží, protože není jednoduché ji nalézt. A rozhodně musí mít vysoké holínky a baterku nebo čelovku, bez těchto věcí se opravdu neobejde.

Vstup je poněkud nepřívětivý, člověk v podstatě vkročí do díry, která není nikterak velká. Musí se nahrbit, aby mohl vůbec pokračovat a pak šátrá rukama po stěnách vpravo i vlevo a nohy se mu nepříjemně boří do bahna a ledové vody.

Protivné chladno ve štole ale není (tedy alespoň ne v zimních měsících, kdy okolí pokrývá vysoká vrstva sněhu a ledový vítr skučí v korunách stromů). Uvnitř je naopak příjemné teplíčko doprovázené velkou vlhkostí.

Tomu, kdo trpí klaustrofobií, se úzký tunel určitě líbit nebude. Po pár krocích se tu sice můžete dokonce i narovnat a stoupnout si zpříma, životního prostoru je zde ale stále žalostně málo.

Kdo ale vytrvá a dojde až na samý konec, bude odměněn. Jednak tím, že posledních pár metrů už nenabírá chladnou vodu do holínek a pak pohledem na kříž vytesaný do skály. Pozorný návštěvník nepřehlédne ani nápisy, které ale bohužel jsou už velmi málo čitelné. Rozeznatelné je snad jen datum – 17. 1. 1945.

Písemných zpráv o „Babí díře“ mnoho není. Drobnou zmínku najdeme v publikaci Miloše Krepse „Železářství na Žďársku“. Pod heslem „Křižánky u Sněžného“ se dozvídáme, že: „Byly zde staré doly na magnetit těžené novoměstskými železárnami. Malé množství rudy zde bylo vytěženo v roce 1764. Těžní pokusy byly obnoveny na tzv. veselském statku v roce 1831, byla vyhloubena šachta do hloubky 3 sáhů, pro neuspokojivé výsledky bylo od další těžby upuštěno.“

Větší podrobnosti se nepodařily zjistit ani samotný jeskyňářům. Jiří Sobotka a Miroslav Veselý ve své zprávě o „Milovské štole“ mimo jiné uvádí: „O době vzniku a účelu štoly se nepodařilo zjistit žádné údaje, štola není uvedena ani v registru poddolovaných území a starých důlních děl Geofondu a nevyskytuje se ani na starých mapách 1. a 2. vojenského mapování. Podle charakteru práce a geologie území lze usuzovat na průzkumnou štolu na Fe rudy zhruba z konce 18. stol. případně první poloviny 19. stol.“

„Milovská štola“ nebo chcete-li „Babí díra“ dnes slouží především jako zimoviště netopýrů. V době naší návštěvy tady zrovna tři z nich sladce spali, nerušily je ani naše baterky a oslnivý blesk fotoaparátu (i když jistě není příjemné a ani zdvořilé, že je někdo obtěžuje v době nejtvrdšího spánku). Jim, stejně jako můrám, které pokryty drobnými kapičkami vody vypadaly jako drobné šperky s drahokamy, bylo srdečně jedno, proč se místo jejich odpočinku jmenuje „Babí díra“. Hlavně že je tam příjemně, a že se tu dá v klidu přežít krutá zima. Jsou zde skryti před zraky všech a až na jaře slunce prvními paprsky rozpustí poslední sníh, opustí klidnou štolu a vydají se hledat letní byt. „Babí díra“ zůstane po nějakou dobu opuštěná, než se do ní s nadcházející zimou její obyvatelé zase vrátí.