Ačkoliv už dávno nejsou postižení spoluobčané tabu, jako to bývalo kdysi, přesto ani dnes to nemívají zrovna jednoduché.  

V mnohých městech citelně chybí například denní stacionáře, ve kterých by mohli jak tělesně, tak i duševně postižení trávit své volné chvíle. Podobně tomu je i v Bystřici nad Pernštejnem. „Stacionář nám tady opravdu chybí. Rodiny, které toto zařízení využívají, jezdí do Nového Města na Moravě, což je pro ně velká zátěž,“ uvědomuje si potřebu stacionáře starosta města Karel Pačiska.

Matkou myšlenky vybudovat takovéto zařízení i v Bystřici nad Pernštejnem je pracovnice zdejšího úřadu a sociální kurátorka PhDr. Drahomíra Lukšová, která se s rodinami pečujícími o postiženého člověka setkává poměrně často. Díky osobnímu kontaktu také ví, co tito lidé především potřebují. „Denní stacionář je vlastně taková mateřská školka pro děti a dospělé s různým postižením. Jeho smyslem je především to, abychom rodině, která se stará o zdravotně postižené, nějakým způsobem ulevili,“ říká sociální kurátorka a dodává. „Plánujeme tu služby rehabilitační i různé dílny, které by vyplnily dopolední i odpolední aktivity klientů.“

Do denního stacionáře by mohlo dojíždět patnáct až dvacet handicapovaných z Bystřice a okolí. Už nyní evidují na městském úřadě dvě desítky závazných přihlášek. Klienti by se samozřejmě finančně podíleli na provozu. Součástí stacionáře by byl i dovoz obědů. V současné době mají v Bystřici k dispozici vzorový projekt, co vše by mělo v zařízení tohoto typu být. Neměla by chybět herna, jídelna, relaxační místnost a další nezbytné věci.

Bystřičtí prozatím nemají jasno, jestli vybudovat stacionář takzvaně na „zelené louce“ nebo pro potřeby postižených přizpůsobit některý ze stávajících objektů v majetku města. Každá z variant má svá pro a proti. Výstavba nové budovy by podle PhDr. Lukšové byla pro tento účel nejvhodnější, ale byla by současně i nejdražším řešením. Přebudování některého staršího objektu vyjde sice levněji, ale ne vždy je ideální. Starší objekty jsou většinou patrové a nejvhodnější budova pro toto zařízení je přízemní.

Výhodou by byla i velká zahrada, kterou by mohli klienti na jaře, v létě i na podzim využívat. „Vhodná pro tento účel je lokalita, ve které by se postupně mohly budovat i další služby pro postižené. Například chráněná dílna, jež by těmto lidem poskytla možnost pracovních aktivit,“ doplňuje PhDr. Drahomíra Lukšová.