Mushing, neboli jízda se psím spřežením, je sport týmový. V týmu je člověk a jeho nejlepší přátelé, tedy psi. Důležité je souznění duší, radost z pohybu a také touha vyhrávat. Mushing se nedá dělat pro peníze, jeho vyznavači jezdí hlavně pro vlastní potěšení.  

„Závody se psím spřežením je drahý koníček“, říká majitel deseti saňových psů a příležitostný musher Slavomír Pavlík ze Svratky. Jeho favoritem je evropský saňový pes, což je v podstatě kříženec německého krátkosrstého ohaře, reyhounda a pointera. Specializuje se na sprintové závody se čtyřspřežím a není zastáncem tvrzení, že v zápřahu musí být jeden pes vůdčí a ostatní se mu musí podřídit. „Snažím se tyhle věci v nich nepodporovat. Jakmile totiž dáte jednomu psu najevo, že on je ten jediný, dá to pak výrazně pocítit celé smečce. Všichni mají být na stejné úrovni.“

 

Máte v zápřahu psy i fenky?

„Momentálně jenom psy. Vždycky jsem měl i feny, ale teď už druhou sezónu pouze psy.“

 

Můžete trochu představit plemeno, se kterým závodíte?

„Říká se jim také „formule jedna“. Jejich hlavní předností je rychlost. Naopak ve vytrvalosti trochu pokulhávají. Čím delší trať, tím by měli být psi menší a lehčí. Tito psi se váhově pohybují okolo třiceti dvou kg, a když mají běžet delší trať, tak jim dochází dech. Je to jako u sportovců. Krátké sprinty běží závodníci urostlejší a svalnatí, kdežto na dlouhé tratě menší a šlachovití.“

 

Vy si vychováváte své psy sám, poznáte už u štěněte, že se z něj vyklube dobrý běžec?

„Někdy si to myslím, ale pozná se to, až když ho poprvé zapřahám. To už na devadesát procent vím, jestli bude vhodný. Když je to při prvním zápřahu slabé, je to většinou i později horší. Vždycky sázím na první dojem. Ale stane se, že některým zvířatům to trvá o něco déle a rozběhnou se třeba až ve dvou letech. Mám teď jednoho psa, kterému zase nevyhovuje týmový zápřah. Když ho mám samotného, tak je skvělý. Ale když má běžet v týmu, je to slabé.“

 

Jezdíte na závody i do světa nebo jenom po České republice?

„Spíše víc po světě. U nás je problém s kvalitními tratěmi. Je tu snad jen jediná dobrá trať a sice na Třech Studních. Jinak to dost pokulhává za Evropou. Když jedeme do Německa, tak se nestane, aby byly tratě neupravené. A u nás je to téměř pravidlem.“

 

Většina musherů hoří touhou zúčastnit se závodů na Aljašce nebo ve Skandinávii. Splnil se vám už tento sen?

„Ve Skandinávii jsem závodil už třikrát. Ale bylo to pro mě spíš zklamání. Řekl bych, že v Německu mají závody připravené lépe.“

 

A když byste měl porovnat tento sport u nás a ve světě?

„Nám chybí hlavně příznivé podmínky. Například ve Skandinávii je delší zima a tím pádem mohou zvířata déle připravovat na sněhu.“

 

 

Kde trénujete vy?

„V okolí bydliště. Nejčastěji na Třech Studních, tam bývá dobře připravená trať i mimo závody. Trénujeme jenom v zimě, v létě se psi povalují po výběhu. Mají prostě dovolenou. Já pracuji, abych vydělal na zimní sezónu. Ježdění na závody stojí poměrně dost peněz, finančně náročná je zejména cesta. Když jedeme osm set kilometrů tam a zpátky, tak to už něco stojí. A když je to pak týden co týden, tak se to docela prodraží.“

 

Jsou závody nějak finančně zhodnocené?

„Některé ano. V poslední době nastal odliv musherů a tak pořadatelé přistupují k finanční motivaci. Nejde o žádné závratné sumy, za první místo je přibližně sto padesát euro. Ale aspoň to pokryje náklady na cestu. Ale není to na všech závodech.“

 

 

Kde v cizině přespáváte, když s sebou máte smečku psů?

„Každý si musí najít ubytování sám. Já jezdím s dodávkou, ve které přespávám. Většina závodníků to řeší stejně, protože jezdit po hotelích je docela složité. Jiní si s sebou vozí obytný přívěs.“

 

Musí mít závodní pes speciální stravu?

„Já krmím granulemi a přikrmuji masem. V každém případě by měly být granule kvalitní, protože na zvířata jsou kladeny vyšší nároky.“

 

Mají saně a závodník určenou nějakou maximální váhu?

„Na sprintových závodech ne. Tam jsou jen saně a nějaká povinná výbava. Kolik váží musher, to je jeho problém. U dlouhých tratí, což jsou midy a longy, tam bývá často povinná zátěž na psa. Ale každý závod ji má danou jinak.“

 

 

Jezdíte se speciálními saněmi?

„Mám dovozové, skládací saně. Kdysi jsem měl naše dřevěné, ale jejich jízdní vlastnosti jsou pro rychlé psy nevyhovující.“ 

                       

Nestalo se vám někdy, že by se vaši psi během tréninku nebo závodu rozběhli třeba za srnou?

„Na to je potřeba je mít připravené. Zatím se mi to při závodu nestalo, ale stát se to může, zejména u mladých zvířat. Někdo s tím ale bojuje pořád i u starších psů. Při tréninku už se mi to stalo, jednou jsem s osmispřežním zaparkoval mezi stromy. Než si zvyknou na jízdu a na zatáčky, bývá to problém.“

 

 

A pro milovníky a vyznavače závodů psích spřežení ještě jedna dobrá zpráva. Na sobotu a neděli (14. a 15. 2.) je připraven závod u hotelu Horník na Třech Studních. Pojede se na trati dlouhé 8,5 a 13 km pro sprint a 32 km pro mid. V sobotu se začíná v 11 hodin, v neděli si musíte přivstat, protože se startuje už v 9 hodin.