Máte rádi originalitu prostředí, výborná jídla a dobré pití? Kdo by neměl, zvláště když posezení v hospůdce předchází pár kilometrů pěšky nebo na lyžích.  

Vysočina je plná překrásných míst. Najdete tu kopce, nížiny, potůčky, říčky, rybníky i skály, prostě vše, na co si vzpomenete. A mimo jiné i hospůdky, penziony a hotely.

 

V jednom ze zastrčených koutů, uprostřed člověkem téměř nedotčené přírody, leží malá vesnička s necelými dvěma stovkami obyvatel – Daňkovice.  Obec sama o sobě neoplývá turistickými atrakcemi, široko daleko je však známa vyhlášenou kuchyní zdejšího penzionu – Selského dvora. Jestliže má někdo chuť na opravdu dobrý oběd nebo večeři, vydá se sem. Většina návštěvníků nepočítá ujeté kilometry, sjíždějí se z dalekého okolí.

 

Dalšími nepřehlédnutelnými přednostmi zdejší restaurace jsou velký výběr jídel a ještě větší porce. I ten největší jedlík tady dokonale ukojí svůj hlad. A když k tomu připočítáte příjemnou obsluhu, která vašemu dítku po jídle jen tak mimochodem nabídne nějakou drobnou sladkost, pak víte, že tady si hostů váží. A to i těch nejmenších.

 

 

 

Jinou příjemnou hospůdku s příznačným názvem Pohádka najdete v obci Hluboké, která leží, jak se lze dočíst v Tenorově Vlastivědě moravské – Bystřický okres, „8km ssv. od Bystřice, za Svratkou v hlubokém dolíku“.

 

A co všechno je zde pro hosty a návštěvníky připraveno? Podle majitelky cokoliv, co není standardní a komerční. Dát si tu můžete třeba chleba se sádlem nebo se škvarky, k mání jsou jitrnice, dršťková polévka, domácí tlačenka nebo tradiční a všude oblíbený gulášek. Naopak zde nenajdete nic ze sortimentu rychlého občerstvení typu Mac Donald. Zajít chuť si zde budete muset nechat i na hranolky a smažený sýr. Prostě tradiční vesnická kuchyně je vám k dispozici.

 

 

Nesmíte se ovšem zaleknout poněkud nestandardního jídelního a nápojového lístku, který odpovídá svéráznému humoru majitelky. K uhašení žízně si tu můžete dát třeba „americkou národní“. Vysvětlivka v závorce vás informuje o tom, že se jedná o coca colu. Taky si zde můžete objednat nealko pivo nazvané Pito-mec neboli chtělbychanemůžu. K mání je i tradiční tekutý chléb rozdělený na plnotučný, polotučný, odtučnělý, Černobyl a vývozní lahváč. Milovníkům kávy je nabízen třeba italský rozpustný nesmysl neboli Capuccino. Je-li libo něco ostřejšího, pak bych doporučovala oblíbeného „sprosťáka“ (rum tuzemský) nebo některou z dalších ohnivých vod. Pro fajnšmekry má majitelka v zásobě Hlibockou medovinu, Pernštejnský elixír nebo dokonce Elixír lásky.

 

A přejděme o kousek dále, třeba na Chotěbořsko. Chov ovcí tady není žádnou novinkou, roztomilí beránci sloužili už odedávna jednak jako zdroj potravy a pak také dávali vlnu pro potřeby zdejších soukeníků a kloboučníků.

 

Časem obliba ovcí klesala. Na zelených loukách mizela chundelatá stáda, a kdo chtěl vidět beránka, mohl si jej prohlédnout v knížce, na obloze nebo na velikonočním, svátečně prostřeném stole. Skopové maso se stalo nedostupnou vzácností.

 

 

Dnes už se zase stáda ovcí prohání po pastvinách. Na jedno takové můžete narazit poblíž vesničky Hájek nedaleko Chotěboře. A ke stádu ovcí patří také penzion nazvaný stylově – Salaš Hájek.

 

Na Salaši nemohou samozřejmě chybět ovčí sýry ani jehněčí speciality. Sýr si tu můžete dát jako teplý nebo studený předkrm anebo smažený. Záleží jen na vaší chuti.

 

Jehněčí maso zde připravují na několik způsobů. Šašlik neboli špíz, ragů, plněná kýta, steak, pikantní plátky s ovčím sýrem nebo smažené jehněčí řízky – to vše je připraveno s láskou a velkou dávkou kulinářské fantazie. Konzumací jehněčího masa navíc prospějete svému zdraví, neboť má tu příjemnou vlastnost, že snižuje množství cholesterolu v krvi. A pro pány nebude jistě bez zajímavosti, že podle některých výzkumů může skopové maso podporovat jejich mužnou sílu.

 

Ne každý si ovšem potrpí na jehněčí speciality. Pokud vám tento druh pokrmů nevyhovuje, nezoufejte. I vy si tu zcela jistě vyberete. Pro ty, kteří si drží štíhlou linii, připravil mistr šéfkuchař zeleninové saláty, ryby a bezmasá jídla. Že máte raději kus masa na talíři? Pak i na vás čeká velký výběr. Vepřové, hovězí i kuřecí dobrůtky, játra smažená i přírodní a pro fajnšmekry speciality místní kuchyně. A nezapomnělo se ani na nejmenší hosty.

 

Na zapití si můžete objednat pivo, víno, alko i nealko, vše podle chuti a momentální nálady. A protože i tady vědí, že někdo to rád horké, je pro hosty v nabídce šestnáct druhů teplých nápojů.

 

Hospod a hospůdek je všude plno. Jen někdy nemůžeme najít tu pravou. Tu, na kterou často vzpomínáme a o které vyprávíme ještě našim dětem a vnoučatům. Jedna taková stojí i na Rokytně. Jmenuje se honosně „Hotel Rokytno“, ale v podstatě jde o obyčejnou venkovskou hospodu. Sgrafity ji vyzdobil Karel Němec a proslavil ji legendární hospodský Josef Pavlík. Za jeho éry to byla hospůdka známá široko daleko. A mnozí dodnes vypráví o tom, jak jezdívali „za Pavlíka“ na Rokytno na obědy a na večeře.

 

 

Postupně, hlavně díky často se střídajícím nájemcům, pověst Hotelu Rokytno upadala. Ale snad se konečně i jemu začíná blýskat na lepší časy. Už více než rok se o její provoz starají manželé Lopatářovi. Pan vedoucí je poněkud svérázný, ale pokud se řídíte rčením, že hospodu dělá kuchyně, pak opravdu neváhejte a znovu tam zajeďte. Ze zdejší nabídky mohu doporučit například Rokytenské prkýnko, které snadno nasytí vyhladovělou čtyř i pětičlennou rodinu. A ani ostatní položky zdejšího jídelního lístku nejsou k zahození. Spíš naopak.

 

Na Vysočině se dá najíst a napít skvěle. Jen musíte vědět, kam se obrátit. Ale kdo hledá, ten určitě najde.