Jak to vidí historik

Jak to vidí historik

Nová knížka Františka Mokrého s jednoduchým a přitom výstižným názvem „Město“ byla slavnostně pokřtěna ve čtvrtek. Mezi sudičkami, které přály nové publikaci mnoho úspěchů u čtenářů, byl i historik Stanislav Mikule.  

Knížka Město by se dala zařadit mezi knihy poučné. Seznamuje čtenáře s osudy městečka Žďáru nad Sázavou a jeho obyvatel tak, jak je viděl učitel František Mokrý. O Žďáru už bylo napsáno mnoho. A tak se otázka mířená na Stanislava Mikuleho přímo nabízí.

 

Dá se vůbec o tomto městě napsat ještě něco nového?

„Dá, pokud je to nové staré, což je případ právě této knihy. Není to taková ta klasická kniha o městě, jak si ji představujeme. Je to vlastně výbor z pozůstalosti žďárského učitele Františka Mokrého. Tento pán se ve svém volném čase zabýval žďárskými dějinami. Dělal si výpisky ze zajímavých dokumentů, pozoroval, co se ve městě děje a zapisoval to formou novodobého písmáka. Jenomže na rozdíl od písmáka si pan učitel Mokrý vzal k ruce také dostupné historické prameny a odbornou literaturu a na těchto základech sestavil různé drobné výpisky na určitá témata a případně také publikované nebo nepublikované odborné texty. Tyto texty jsou vydány v knize Město formou edice.“

 

Co to přesně znamená?

„To znamená, že byly vydány přesně tak, jak byly napsány - kromě několika drobných úprav. Je to edice, která není takzvaně kritická - není opatřena žádnými kritickými poznámkami. Editorem je pan Vladimír Trojánek. Přímo v úvodu editor napsal, co poopravil a co nikoliv a kde zasáhl do tehdejšího dobového pravopisu. Když se do knihy podíváme, tak zjistíme spoustu zajímavých informací. Dá se říct, že ne všechno o době dávno minulé, o době města Žďáru v éře konce Rakousko – Uherska v éře první republiky a také v době, kdy ještě stálo staré město před asanací v sedmdesátých letech, ne všechno zcela víme a ne všechno můžeme nalézt v oficiálních pramenech. Kromě oficiálních pramenů jsou pro nás velmi užitečné a velmi cenné prameny narativní, prameny vyprávěcí, což jsou právě vzpomínky lidí, kteří tehdy žili, a kteří zažili vše na vlastní kůži. Právě kniha pana Mokrého zahrnuje nejen vzpomínky, ale i dobové prameny. Část z toho lze považovat za jeho laickou historickou práci, část za pramen narativní povahy. A každý takovýto starý pramen je pro nás určitým způsobem nový.

 

Do kterého konkrétního období je text zasazen?

„Kniha je průřezem autorovy celoživotní tvorby. František Mokrý se narodil v roce 1891 a zemřel roku 1992. Zažil konec monarchie, první republiku, dobu první i druhé světové války i poválečnou asanaci města. Byl vnímavým pozorovatelem a v knize je dostatek statí z různých etap jeho života. Některé doplňoval ještě v devadesátých letech dvacátého století, jiné napsal v letech sedmdesátých a dál nepokračoval. Je tu prostě taková všehochuť z různých období jeho života.“

 

A jak se na publikaci díváte z pohledu historika?

„Odpověď není tak úplně jednoduchá. Kniha se mi líbí, je to vlastně zpřístupněný pramen, ke kterému bychom se jinak těžko dostávali. Zároveň ale my historici máme ještě od školy v hlavě takové ty věci, že nemůžeme jen tak vydat nějaký historický pramen bez kritických poznámek, a tak dále. Takže kdybych dělal tu edici já, tak bych ji samozřejmě opoznámkoval. V případě této práce by to nebyly ani tak poznámky, které by jej uváděly na pravou míru. Samozřejmě, že se každý člověk mýlí, mýlí se i pan Mokrý. Někdy má posunutá data, někdy se vyjadřuje nepřesně. Ale není toho moc. Jsou to spíš takové drobnosti, ve kterých se šťouráme my historici, ale pro normálního člověka nijak velký význam nemají. Byly by tam spíš doplňující a rozšiřující poznámky. Třeba k tématům, která nezpracoval tak, jak by si zasloužila.“

 

A nebyly by tyto poznámky pro čtenáře trochu matoucí?

„Čtenář poznámky pod čarou číst může a nemusí. A nějaké to číslo v textu ho jistě neznervózní. Naopak zvídavý čtenář a navíc ještě historik, ti jsou rádi, že tam ty poznámky mají. Jinak je podle mého tato kniha velmi dobrý počin a velice dobře zpracovaná, i když edice byla udělána spíše z knihovnického pohledu na věc, nikoliv z pohledu historického.“

 

Dalo by se říct, že je kniha kronikou města?

„To ne. Kronikou by byla, kdyby byla vedena rok po roce. Tohle je ale sbírka různých statí, odborných článků, textů a rozhovorů spjatých s městem. Stačí se podívat na obsah kapitol. Týkají se například dějin škol ve Žďáře, najdeme tu například životopis akademického malíře Josefa Straky nebo zprávu o misi lorda Runcimana ve Žďáře, která na to, v jaké době je psána, tak je psána velice objektivně. Dál jsou tady části věnující se historii kostelů ve městě, historii zvonů, a tak dále.“

 

Je možné zde nalézt něco, co vám, historikům, zatím unikalo?

„Samozřejmě, různé drobnosti. Možná bychom je časem i našli, ale velmi složitě by se vyhledávaly. Mě osobně přijdou velmi cenné různé historky. Ty nám dávají možnost nahlédnout i do mezilidských vztahů. Z jedné v knize popsané historky je třeba zřejmé, že pan učitel Mokrý neměl v určitém období dobré vztahy s místním muzeem. Tyto historky nejsou pro tehdejší historiky příliš lichotivé, je tu například vidět jejich snaha získat vše pro muzeum za jakoukoliv cenu.“

 

Tak mne napadá, jak by se asi pan učitel Mokrý díval na to, že jeho knihu zápisků křtí právě historik z místního  muzea?

„No vzhledem k tomu, že naše muzeum už je úplně jiným muzeem, a také vzhledem k tomu, jaký tým tu pracuje a jakým stylem hodnotíme historii dnes tak věřím, že by se na to díval objektivně. A že by byl přinejmenším shovívavý.