O tom, že dřevo nádherně voní, určitě nikdo nepochybuje. Ale ne každý z nás dřevu a jeho opojné vůni podlehl natolik, aby bez něj nemohl žít.

Dnešní doba je charakteristická především umělými hmotami a plasty. Ani tato skutečnost však některým z nás nezabrání v tom, aby nevzali do rukou pilu, dláto nebo nůž a nesnažili se voňavému a poddajnému dřevu vnutit jinou podobu. Pět takovýchto nadšenců nyní vystavuje svou práci v Horáckém muzeu.

Není bez zajímavosti, že z pětice vystavujících je pouze jediný profesionál. Ale přirozená krása zmiňovaného materiálu okouzlila i jeho kolegy, kteří původně se dřevem neměli vůbec nic společného. Tak například Bohumír Andrle z Poličky, původně elektrikář, nyní zaměstnanec Českých drah. K řezbářství jej přivedla rodinná tradice: „Moji předkové začali vyrábět betlémy. Jsem z Poličky a tam už od roku 1845 bylo betlemářství velice rozvinuté,“ říká autor zajímavého betlému inspirovaného Karafiátovými Broučky.

Dalším vystavujícím je František Sádovský ze Svratouchu. Bývalý opravář zemědělských strojů se do práce se dřevem zamiloval při pravidelných návštěvách své sestry Marty Bukáčkové, která se svým manželem Zdeňkem dodnes vyrábí v Krouně dřevěné hračky. „Často jsem je navštěvoval a hrozně se mi to líbilo. Takže jsem emigroval z černého řemesla k práci se dřevem, která mě stále hrozně baví,“ svěřuje se řemeslník, kterého lze často spolu s manželkou zahlédnout na trzích a jarmarcích.

Třetí z pětice, Pavel Bureš ze Svratky, rozhodně nepracuje s letitým dřevem. Jeho hlavním oborem je košíkářství. „Z proutí umím vyrobit skoro všechno. Nejdříve jsem dělal košíky po chalupách a pak jsem se tím nějakou dobu i živil. Kromě košíkářství dělám i různé drátěné výrobky. Výrobu přizpůsobím poptávce trhu, hodně jezdím na jarmarky a předváděcí akce,“ říká mistr košíkář, který se v době velikonoční blýskl svým uměním pletení pomlázek.

Jedinou bílou vlaštovkou mezi amatéry je nejmladší vystavující, František Malý. Absolvent Střední umělecko-průmyslové školy hudebních nástrojů a nábytku v Hradci Králové vyřezává už odmalička. „Nejdříve to byly takové ty klukovské nože a dýky z klacků. Vždycky jsem nosil na šňůrce na krku kudličku, k řezbářství mne velice brzy přivedl otec,“ zavzpomínal na své začátky František Malý, který inspiraci hledá v knihách nebo obrazech.

Poslední vystavující, Josef Vlk, je doslova odborníkem na dřevěné náčiní a pomůcky do kuchyně. „Jsem soustružník, dřevořezbář, frézař i vrtař,“ říká s úsměvem bývalý konstruktér, který ani v důchodu nezůstal v nečinnosti, ale začal pracovat se dřevem. „Mám obrovskou radost, když někdo přijde a mé výrobky pochválí,“ netají se autor takových zajímavostí, jako je dřevěné struhadlo na česnek, inteligentní vařečka nebo otvírák na pivo ve tvaru lidské dlaně.

Všichni vystavující, jakkoliv odlišní, ale mají něco společného. Spojuje je Horácké sdružení lidových řemesel kraje Vysočina, kterého jsou členy a v neposlední řadě i láska ke dřevu. Byli omámeni jeho vůní natolik, že se práce s ním nemohou (a ani nechtějí vzdát).

Výstava „Šikovné ruce 2009 - Vůně dřeva“ bude v Horáckém muzeu v Novém Městě na Moravě k vidění až do 10. květ.