Námětů k malování je, zvláště na Vysočině, nepočítaně. Většina zdejších výtvarníků se zaměřuje na přírodu a její krásy, jsou ovšem mezi nimi i takoví, které uchvátilo něco zcela jiného.

To je i případ Mgr. Jitky Bednářové Smíškové. K malování se dostala zajímavým způsobem a to tak, že neuposlechla zákazu: „Malování a kreslení mě vždycky velice bavilo a tak jsem se při studiu vysoké školy chtěla zapsat na katedru výtvarné výchovy. Ale moje mateřská katedra, katedra tělovýchovy a sportu, mi nepovolila ji navštěvovat. Takže jsem tam chodila tajně,“ vysvětluje amatérská malířka a profesionální učitelka.

Bavilo vás kreslení na základní škole?

„Byla jsem spíše „patlal“.  Jsou děti, které mají velký talent a málo píle. A já jsem byla spíš pravý opak. Málo správného umu a strašně moc píle. Zdokonalovat jsem se snažila hlavně kvůli koním, měla jsem je vždycky moc ráda a chtěla jsem je malovat. A snad jsem se to i trochu naučila.“

Malujete pouze amatérsky, jinak učíte. Můžu vědět kde a co?

„Učím na Středním učilišti nábytkářském v Rosicích umělecké obory. Učím kreslení a modelování a to právě díky tomu, že paní ředitelka navštívila některé moje výstavy a potřebovala obsadit místo odborného vyučujícího. Nejsem klasický kantor, většinou technik jsem se musela sama prokousávat.“

A co tělesná výchova, kterou jste studovala?

„Abych nezakrněla, tak učím i pár hodin tělocviku.“

Zmínila jste výstavy, vzpomenete si na tu první? Jaké jste měla pocity?

„Já jsem stydlivý člověk a tak zatímco můj manžel pronášel úvodní slovo, ve kterém mne velice chválil, tak jsem uvažovala, kam bych zalezla a kde bych se schovala. Ale pak se ve mně probudila radost, že své obrazy vidím v jiném prostoru a v jiných souvislostech. A nemám je jen doma schované. A zároveň s radostí přišla i chuť malovat dál.“

 

 

Vaší prioritou jsou koně. Malujete ještě něco jiného?

„Prakticky cokoliv. Tím, že pracuji pro nakladatelství Moravia, tak jsem se musela zdokonalit i v dalších technikách. Jakmile jsem dostala nějakou zakázku, začala jsem se učit i další techniku. Jsem v tomto perfekcionista, takže se vše snažím dělat dokonale.“

Malujete raději na zakázku nebo vlastní témata?

„Přiznám se, že v poslední době mám tak málo času, že pracuji hlavně na zakázku. Ale když si chci přiblížit nějakou techniku, tak času nelituju a doslova si s ní hraju.“

Jaká technika je vám nejbližší?

„Perokresba a olej. Nemám ráda techniky, které se rozmazávají a které mění svou barevnost. V barvách jsem tvrdý realista a používám velice kvalitní barvy, aby se co nejvíce obraz podobal originálu.“

Jaký je váš názor na moderní umění?

„Vzhledem k tomu, že učím výtvarnou výchovu a musím ji učit komplexně, tak musím být i schopna vysvětlit moderní tvorbu. Se svými studenty chodím na spoustu výstav, kde se ode mne očekává, že budu díla správně interpretovat. Ale většina z těch současných mne neoslovuje. Mám ráda malířská období do třicátých let minulého století.“

 Mluvila jste o tom, že malujete prakticky cokoliv, takže předpokládám, že se nevyhýbáte ani krajinomalbě. Jakou krajinu máte nejraději?

„Protože pocházím z Třebíče, tak určitě krajinu Vysočiny. I když pokud je hezká krajina třeba na mořském pobřeží, tak se vůbec nebráním namalovat i ji.“

Máte oblíbeného malíře?

„Je jich více, ale především jsou to malíři renesanční.“

 Proč zrovna renesance?

„Protože v té době hra světel a stínů, kterou ráda používám i ve svých obrazech, začala nabývat nesmírné dokonalosti. To mě nejvíce oslovilo. Někdy se snažím napodobovat renesanční styl.“

Někteří malíři doplňují své obrazy i dalším uměním, například verši. Co vy?

„Také jsem dříve veršovala. Ale teď tím, že malování je koníček, který mi vyplňuje škaredé měsíce v zimě, a v létě se snažím plně věnovat koním, tak na veršování mám velice málo času.“

 Zbývá vám čas i na jiné koníčky?

„Moc času mi nezbývá, ale zajímá mě spousta věcí. Mám ráda hudbu, baví mne orientální tanec i španělské tance a další. Ale vždycky je něco na úkor něčeho.“

Díváte-li se na obrazy Mgr. Jitky Bednářové Smíškové, určitě vás jen tak mimoděk napadne, že je vlastně dobře, když člověk občas neuposlechne a nějaký ten zákaz překročí. A když se k tomu navíc přidá píle a vytrvalost, může nakonec vzniknout zajímavý koníček. Koníček, jehož hlavním motivem jsou třeba koně.