30. dubna navečer vzplanou na mnohých místech ohně. Nebude se jednat o rozsáhlé požáry, to se jen znovu obnoví tradice pálení čarodějnic.  

Příprava takovéto akce ovšem vůbec není jednoduchá. Ba naopak. Organizátoři stráví chystáním dlouhé hodiny. Bez ohledu na čas a námahu navážejí kubíky dřeva a staví co největší a nejlepší hranici tak, aby bylo na konec dubna vše připravené a nachystané. „Čarodějnice v Habří už pálíme nejméně třicet let. Ale před námi už to organizovali naši otcové,“ říká Ladislav Novotný, jeden z těch, kteří se na přípravě pravidelně aktivně podílí. „Hranice bývá vysoká asi šest metrů, letos bychom chtěli ještě metr přidat,“ doplňuje Zbyněk Zelený.

Shánění dřeva a stavění hranice začíná už čtrnáct dní předem. Problém dříví, který trápí mnohé jiné vesnice, je tady jednoduše vyřešen. „Protože téměř všichni obyvatelé Habří mají kus vlastního lesa, tak se na to vlastně složíme,“ vysvětlují bohaté zásoby místní.

Ačkoliv má Habří jenom dvacet osm obyvatel, v době pálení čarodějnic vzroste toto číslo mnohonásobně. Například v loňském roce tady napočítali sto dvacet pět lidí.  Kouzlo zdejšího sabatu – svátku ohně - nespočívá pouze ve vysoké hranici, svůj podíl na úspěšné akci mívá i „nádherná“ ježibaba vyrobená kde jinde než – v Habří.

„Základem čarodějnice je dřevěná kostra. Je oblečená v punčocháčích, košili a šatech nebo plášti. Vlasy jsou zhotoveny z instalatérského lnu a obličej jí nahrazuje maska. Když je více času, udělám masku keramickou,“ říká Jana Novotná, která je doslova odbornicí na výrobu čarodějnic. Letošní model z její dílny je už dvanáctý. Babizna musí podle ní co nejvíce připomínat člověka. A samozřejmě se nesmí zapomínat ani na módní doplňky. „Jednou jsme ji měli dokonce i s plyšovou černou kočkou. Podle počasí ji oblečeme třeba do kožíšku a občas jí přidáme kabelku, sáček s bylinkami nebo dokonce kosti. Záleží na fantazii a hlavně na čase, který tomu můžu věnovat.“

A jak vlastně takové pravé pálení čarodějnic probíhá? Celá obec spolu se spoustou návštěvníků se sejdou na kraji vesnice, jeden z nich vezme nešťastnou čarodějnici a v průvodu ji nesou až nahoru na kopec, kde už je připravena hranice. Soud se nekoná, rozsudek je jasný předem. Oběť je uvázána nahoře ke kůlu a nastává čas zapálit oheň. Kdysi se při takové podívané lidem hrůzou ježily vlasy na hlavě. A nebylo divu, neboť nešlo o pouhou figurínu. Dnes se namísto pláče a nářku ozývá jen smích a radostné výkřiky. Nikdo si nenechá ujít okamžik, kdy postava na hranici vzplane. Teprve pak se lidé začnou oddávat dalším radovánkám - jídlu, pití a zpěvu.