Dolnorakouská zemská výstava se letos poprvé dostává až za hranice Rakouska. Pád železné opony, který se odehrál před dvaceti lety, je takto symbolicky znovu připomenut.  

 

 Do projektu jsou zapojena různá místa, všechna mají ovšem společného jmenovatele. Snaží se upozornit na skutečnost, že osudy obou zemí byly spolu vždycky úzce spjaty, a že „ostnatý drát“ nás dokázal rozdělit pouze na nějaký čas.

 

 

 Výstava v rakouském Riegersburgu byla zahájena happeningem surrealistického malíře Luba Kristka. Tento umělec má jako bývalý emigrant k tomuto tématu rozhodně co říct. Malebný barokní zámeček, kdysi letní rezidence císaře a krále, se stal svědkem netradiční podívané. Kristkovy happeningy jsou totiž, zvláště pro konzervativní povahy, doslova šokující. Malíř, sochař a mistr happeningu nesází na líbivé melodie a příjemné výjevy. Jde mu především o to vyburcovat každého přihlížejícího z letargie, která se v něm během času usadila.

 

Titul „král českého surrealismu“ Lubo Kristek odmítá, i když mu náleží zcela právem. Vždyť se tímto

uměleckým směrem ubírá už čtyřicet let.

 

Co pro tebe znamenal pád železné opony?

„Byl pro mě velkým překvapením. Já už jsem tenkrát skoro třicet let žil na západě. Potloukal jsem se

po různých zemích, takovou odpalovací rampou bylo Německo. Že to tady už dlouho skřípalo, to bylo

jasné. Ale že to vezme tak rychlý konec, s tím tam venku nikdo nepočítal. Je to přínos určité svobody,

ale jak tento můj happening pravil, čím víc má lidstvo svobody, tím víc na druhé straně chřadne.“

 

Zůstaneme ještě chvíli u tvého happeningu. Můžeš vysvětlit jeho symboliku?

„Já bych to řekl jen několika slovy. Je to prostě kritika, kterou já si ve své výtvarné prostotě

dovoluji. Více se k tomu nedá říct. Je to prostě něco, co si já jako umělec můžu dovolit, protože už

ani politik svobodu dnes nemá.“

           

Jaké je složení vystavujících umělců?

„Jsou to špičkoví výtvarníci, bývalí emigranti. Je tu zastoupena naše česká první garnitura. Bohužel

někteří kolegové už nejsou mezi námi.  A my zbývající se snažíme s těmi otevřenými hranicemi něco

dělat. Není tu už žádná hranice, žádné zákazy, tak se možná i umění bude nějak vyvíjet. Snažíme se

uspíšit revoluci, i když si někdo myslí, že už je dávno za námi. Já si to nemyslím. Přicházíme

k obrovské abstrakci, která všechno umění dostává do určité paralýzy. To ale není myšleno negativně,

neboť já jsem člověk myslící pozitivně. Ale čím dříve ta paralýza přijde, o to dřív se dostaneme zase

 tomu správnému, poctivému a nevylhanému kumštu.

 

   

 V Riegersburgu kromě již zmíněného Luba Kristka můžete spatřit i dílo Cyrila Boudy, Kurta Gebauera, Vlastimila Kačírka, Jiřího Koláře, Bohuslava Reynka, Karla Svolinského a dalších. Výtvarná díla jsou doplněna i tvorbou významných českých fotografů.