Třiapadesát metrů vysoká věž kostela sv. Prokopa ve Žďáru nad Sázavou skýtá nádhernou vyhlídku na město a přilehlé okolí. V sobotu se o tom mohli přesvědčit letošní první návštěvníci.
Odzdola až nahoru museli zvládnout celkem jedno sto a tři schody. Schodiště podle mínění historiků zřejmě pochází ze šestnáctého století. Vodítkem k časovému určení jim byly značky vytesané dávnými kameníky na několika místech.
„Primární funkcí této věže ze třináctého nebo spíše ze čtrnáctého století byla funkce obraná. Byla místem, kam se mohli obyvatelé města v případě napadení ukrýt. Navíc sloužila jako zásobnice potravin a pití na několik dní,“ vysvětluje náš průvodce Miloslav Lopaur. Věž sice nebyla nedobytná, ale silné zdi a pravotočivé schodiště znesnadňovaly nepříteli přímý útok. Většinou se ani moc nesnažil a po jednom až dvou dnech zase odtáhl.
V prostoru nynější zvonice bývalo kdysi obydlí pro věžního nebo také zvoníka. Skládalo se ze světničky a kozího chlívku. Pokud by vás zajímalo, jak věžný rohatá zvířata nahoru dostal, existuje na to jednoduchá odpověď. „Kozy a zvláště kůzlata jsou v podstatě kamzíci a jsou schopny po schodech nejen vystoupat, ale dokonce i skotačit,“ vysvětluje historik Miloslav Lopaur.
Posledním zvoníkem, který ve věži bydlel, byl Musil. Pro jeho drobnou postavu se mu říkalo Musílek. Působil tu přes dvacet let a zemřel v roce 1938. Zvoník neměl zrovna na růžích ustláno, protože musel sloužit především noční směny. Držel hlídku a každou hodinu hlásal zvukem trubky nebo píšťaly, že je vše v pořádku. Pokud zahlédl požár, probudil obyvatelstvo oddělenými údery na zvon.
Vrchol věže má dnes už trochu jinou podobu. Nacházela se tu původně čtyři vysoká okna, kudy se zvuk zvonů šířil do okolí. Slyšitelnost přesahovala okruh patnácti kilometrů.
Dnes tu pozorný návštěvník najde čtyři zvony. Je tak trochu raritou, že se věž kostela sv. Prokopa může pochlubit i původním zvonem. „Je to zvon Marie, kterému se dříve říkalo také poledňák nebo šturmovák. Pochází z roku 1489. Jeho mladší sourozenci pochází z let 1989 až 1990. Jejich jména jsou Prokop, Cyril a Metoděj.“
No a od zvonů je už jen krůček k vytoužené vyhlídce. Město Žďár je tu jako na dlani. Jak říká náš průvodce, „dá se zahlédnout vrch Peperek, Tisůvka a směrem k Novému Městu Harusův kopec. Když nám počasí přeje, vidíme do vzdálenosti dvaceti kilometrů. Záleží to ovšem také na uzavřenosti krajiny.“ Nádherný výhled z vrcholu věže je také na kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Celkový dojem ale trochu narušuje předchozí hradba paneláků.
Úžasný pohled z vrcholu věže, který byl tentokrát trochu zkalen nepříznivým počasím, si pochvalovali všichni návštěvníci. Vloni se jich tu vystřídalo okolo devíti set. Letos už první prohlídku nestihnete, ale pokud by vás tajemná věž kostela svatého Prokopa zajímala, máte možnost vystoupat po prastarém schodišti v tomto roce ještě dvakrát. V sobotu 4. července a 29. srpna.
