Naše země neoplývá bohatstvím ani tu pečení holubi nelítají nikomu až do úst. Zato máme nádhernou přírodu a jedinečné dědictví po předcích. Pohádek a pověstí je všude plno a strašidly, nadpřirozenými bytostmi a zjeveními se to v nich jen hemží.

V dobách, kdy ještě neexistovala žádná rádia a televize, si lidé krátili předlouhé zimní večery povídáním. Mluvilo se o ledačems, ale nejkrásnější, nejděsivější a také nejočekávanější byly stejně zkazky o podivuhodných bytostech, které se nacházely a dodnes i nacházejí všude kolem nás.

A jak vůbec tyto bytosti vznikly? I to naši předkové věděli. Povídá se, že hned na počátku světa se Bůh rozhlédl po nebesích a mezi hodnými anděly našel i několik pyšných a zlých. Rozhněval se na ně a svrhnul je dolů, na Zem. Z těch, kteří se při pádu dotkli vodní hladiny, se stali vodníci a hastrmani. Ti, jež padli do lesů, změnili se v divoženky, hejkaly a různá lesní zjevení. Dopadl-li anděl na skálu, stal se raráškem nebo skřítkem. Několik z nich spadlo do kráteru sopky. Ti se pak změnili v bytosti pekelné.

Na světě však bylo najednou mnoho zla. Padlí andělé škodili lidem, kde jen mohli. I rozhodl se Bůh, že stvoří i duchy dobré, kteří by nás, smrtelníky, před těmi zlými ochránili. Jak si usmyslel, tak také udělal.

Dobří duchové se brzy stali přátelé lidí. A nejen, že je před těmi zlými bytostmi chránili, ale dokonce některé pozemšťany učili umění zaříkávání. Tak se z vyvolených mužů a žen stali zaříkávači duchů zlých, i když si je mnohdy ostatní pletli s černokněžníky a čarodějnicemi.

Přestože je na světě stále mnoho zla, vždy je tu i něco dobrého. Něco, co nás chrání a co nám pomáhá. Ať je to duch či živá bytost, buďme rádi, že tu jsou s námi.