Od druhé poloviny třináctého století Brod nebo také Smilův Brod, od dob krále Jana Lucemburského Německý Brod a od roku 1945 Havlíčkův Brod. To je název města s bohatou historií a nevyčerpatelnou studnicí kulturních i přírodních památek. Pro místní a znalce jednoduše Havlbrod.

Havlíčkův Brod je velmi úzce spjat s řekou Sázavou. V místě, kde se povozy snadněji dostávaly přes vodu, byla kdysi pradávno založena osada. Ta se pomalu rozrůstala a vzkvétala až do dnešní podoby – podoby téměř pětadvacetitisícového města. Půvabné městečko ale není spojeno pouze s řekou Sázavou. Jak už název napovídá, když Havlíčkův, tak tedy určitě podle zakladatele české satiry, literární kritiky a české žurnalistiky – Karla Havlíčka.

Dům s věžičkou

Karel Havlíček se sice přímo ve městě nenarodil, ale prožil zde léta studentská. Jako student se zpočátku příliš nevyznamenal, bližší mu byly karty, kuželky, ale hlavně hra na kytaru a zpěv. Knihám přišel na chuť až později. Po dokončení gymnázia odchází do Prahy a zpět na Vysočinu se vrací jen krátkodobě. Až v roce 1851 se dostává zpátky do Německého Brodu (s manželkou a dcerou Zdeničkou) s úmyslem studovat a psát užitečné knihy pro lid. Jeho předsevzetí však naplněno nebylo.

„Dvě hodiny po půlnoci -
když na třetí šlo,
tu mi dával žandarm u postele
šťastné dobrýtro.

Se žandarmem slavný ouřad
celý v parádě,
pupek kordem pevně obvázaný,
zlato na krágle.“

Takto popsal Karel Havlíček své zatčení v Tyrolských elegiích. Stalo se tak 16. prosince 1851. Do otcovského domu se vrátil ještě jednou a to po svém propuštění z Brixenu v roce 1855. V domě číslo popisné 19 nebo také v Havlíčkově domědnes sídlí Muzeum Vysočiny. V bytě v prvním poschodí, který v roce 1832 zakoupili rodiče Karla Havlíčka, je nyní stálá expozice věnovaná tomuto velkému českému novináři, jehož životní osudy jsou dodnes připomínkou souboje lidského ducha a vládní garnitury.

Kromě stálé expozice tady najdete i další výstavy, pořádají se tu přednášky, besedy a také koncerty. Otevřeno je denně kromě pondělka od 9do 12 hodin a od 13 do 17 hodin.

Ale Havlíčkobrodské náměstí, to není jen Muzeum Vysočiny. Děkanský kostel Nanebevzetí Panny Marie z poloviny třináctého století je nepřehlédnutelnou dominantou města. Na jeho věži je zavěšen zvon Vilém, který je jedním z nejstarších zvonů ulitých v Čechách. Společnost mu dělají jeho mladší kolegové – Václav a Barbora. Není bez zajímavosti, že věž je veřejnosti volně přístupná a z jejího vrcholu se zvědavému návštěvníkovi naskytne nádherný pohled na město a široké okolí.

Střed náměstí zdobí barokní morový sloup z roku 1717 a kamenná Koudelova kašna s Tritonem - patrně od sochaře J. V. Prchala z druhé poloviny 18. století. S ní se pojí pověst o místním pekaři Koudelovi, který měl být za svou nepoctivost potrestán vykoupáním v proutěném koši v řece Sázavě.Této potupě se sice nakonec vyhnul, ale trestu přece jen neušel. Musel na vlastní náklady postavit velkou kašnu na náměstí.

A ještě jedna pověst se pojí centrem Havlíčkova Brodu. Tentokrát se vypravíme na jižní stranu Havlíčkova náměstí, která se pyšní starou radnicí – renesanční stavbou ze 17. století. Snad nikdo, kdo jde kolem, si nemůže nevšimnout ponurého výklenku ve štítu, který je obýván tak zvanou „Brodskou smrtí“. Je to kostra zdejšího zvoníka a zrádce Hnáta, který prý město kdysi vydal na pospas Jihlavanům. Za své provinění byl krutě potrestán, zaplatil vlastním životem. Jeho vybělená kostra, držící kosu s nápisem „Qua hora nescis“ (kterou hodinu nevíš) byla pro výstrahu umístěna do výklenku ve štítu radnice.

Co věděl Jára Cimrman

Havlíčkův Brod je, jak už jsme zmínili na začátku, městem s bohatou historií a nevyčerpatelnou studnicí kulturních i přírodních památek. Projít všechna jeho zákoutí a odhalit jejich tajemství by trvalo hodiny a hodiny. Rozhodně by to však nebyl čas ztracený.

K vašemu rozhodnutí, navštívit toto město, by mohl přispět i fakt, že podle vídeňského rodáka, českého dramatika, básníka, hudebníka, učitele, cestovatele, filozofa, vynálezce, kriminalisty, sportovce a zneuznaného génia Járy Cimrmana je v Havlíčkově Brodě střed Evropy. Když se jej prý ptali, kde by se střed tohoto kontinentu mohl nalézat, odpověděl: „Taková místa bývají u Brodu.“ A Brodští věří, že tu opravdu je.