Padající hvězdy jsou poměrně vzácným jevem.  A místo, kam meteorit dopadl, se zakrátko stává slavným. Nejinak tomu bylo i s Odrancem, malou vesničkou nedaleko Nového Města na Moravě.

Píše se rok 1619. Oči všech se upírají k nebi, všichni hovoří o velikém zázraku, který se udál ve vsi Wodranec:

„Léta 1619 v úterý před sv. Vítem stal se ve vsi Wodranci nedaleko Nového Města v Markrabství Moravském zázrak. V týž den okolo nešporní hodiny spatřín by veliký a hrozný div na obloze nebeské od mnohých lidí, tu blízkých, tu vzdálených a to takový: Předně ukázalo se neveliké mračno jako stůl anebo mlejnské kolo a v tom od některých ostřejšího zraku viděno podivné přemítání a jako vespolek se potýkání. Jiným událo se viděti nejprve jako nějaká vrata a v nich velký erb s literami psanými. Kdo by uměl číst a to spatřil, byl by mohl přečísti. To zmizelo a zase se událo krvavé kolo a z toho kola vyšly tři krvavé kříže sebou se jakoby potýkaly, až i zmizely. Jiní pak, kteří na horách byli a v ten obláček popatřili, viděli odtud dejm vycházeti jako střílení vojska velikého proti vojsku jinému. Jiní slyšeli také i lermu bubnování. Někteří i k utíkání se měli bojíce se, aby jich tu ruka rozhněvaného Pána Boha nepostihla.

Dobytek na polích a horách se pasoucí od toho bouchání se lekal, jako by se poklesoval, ač nerozumný, avšak o takových hrozných skutcích Božích citedlnost mající a hněv Stvořitele svého poznávající, vzhůru k nebi hlavy zdvíhaje hledě;  tím způsobem i koni, kde na polích orali anebo na nich jeli, s uleknutím, jakoby klesali k zemi připadali, neboť takový hrozný jekot a hluk se stal, jakoby z největšího děla třikráte udeřeno bylo, odkudž tři kusy kovu nějakého převelice divného (an se ještě rozuměti nemůže jaký jest)vyletělo; ten takový kov, když od střely všemohoucího Boha vypuštěn byl, s velikým dolů hlučením letěl jsouc rozpálený jako bývá, když se přestane velkými zvony zvoniti, tak že lidé na polích při pracech zůstávajíce tak ten zvuk a jekot slyšeli, jako by se dál kolem jejich uší.

Potom takový kov ve tři místa padl, jeden v řečené vsi Wodranci a druhý za touž vsí za humny, kteréžto kovy letící když spatřili pastevci Pavla Voráka a pastevec druhý Václava Pekárka a znamenaje místo, kde padly, konšelům a sousedům oznámili, kteříž nemeškali v těch místech hledati a to s velikou prací, neboť k těm kusům přístupu nebylo, že země od téhož kovu znamenitě rozpálena byla, tak že se od toho někteří na ruce popálili, až potom jeden kus sochorem vypáčiti museli, neboť v zemi na pět čtvrti lokte dlouhého kovářského z hloubi byl. Druhého kusu též dostali, kterýž tak hluboko nebyl a váží dvě libry a čtvrt, však jednostejný materie. Třetí kus ještě se najíti nemůže, kterýž v tom hrotu do lesa upadl. Kteřížto kusové za jeho milostí panem Vilémem Dubským na Novém Městě zůstávají a mnozí s velikým podivem přicházejíce a přijíždějíce na ně patří.“

Takto byl zaznamenán pád meteoritu u Odrance Šebastianem Želechovským ze Želechova, měšťanem novoměstským.

 

 

Dnes už víme, že tři kusy kovu, které spadly u Odrance, byly části meteoritu. Fenomén padající hvězdy ale nefascinoval pouze naše předky. Například odraneckého chalupáře Jiřího Víška zaujal natolik, že mu věnuje každou volnou chvilku. „Z odranecké historie je pro mě nejzajímavější pád meteoritu. Ve své době se o tom hovořilo jako o zázraku, dokonce v dochovaných textech se o tom píše jako o strašlivém a hrozném zázraku. Jeden kus byl nalezen u místního rybníka a druhý, menší kus, za humny. Později byly předány Vilému Dubskému z Třebomyslic. V pobělohorské době se však Vilém Dubský postavil zřejmě na špatnou stranu a jeho veškerý majetek byl zkonfiskován. Bohužel doba konfiskace byla poměrně dlouhá a už tenkrát probíhalo jakési tunelování. Takže došlo k tomu, že Vilém Dubský různé části majetku převáděl na různé větve příbuzenstva a neví se, jestli součástí toho byly i tenkrát v Novém Městě v zámku vystavené meteority. Neví se, kam se dostaly, je mnoho variant. Jednou z nich je i možnost, že kusy meteoritu ukořistili Švédi na svém válečném tažení.“

Říká se, že když někdo vidí padat hvězdu, měl by si něco přát. Dříve se ovšem lidé dívali na přírodní úkazy s krajní nedůvěrou. Dokonce se takových zázraků báli….

„To ano. Pád meteoritu si lidé vysvětlovali jako boží trest.“

Ve kterou denní dobu meteorit spadl?

„Podle záznamů okolo nešporní hodiny. To bylo asi okolo šestnácté hodiny. Bylo to viditelné, existuje i vyobrazení pádu, které je součástí textu v „Calendariu“. Jev doprovázely i velké zvukové efekty, přirovnávali to ke střelbě z ručničních zbraní a pálení z děl. Celý úkaz navíc doprovázely ještě světelné a kouřové efekty a spad prachu, který se pak sbíral. Tvrdilo se, že ten prach je zápalný.“

Jak velké byly odranecké meteority?

„Větší meteorit u rybníka měl vážit patnáct funtů a druhý, který spadl za obcí, měl vážit zhruba tři funty. Jeden funt je přibližně půl kilogramu.“

Hledáte stále ještě meteorit, o němž se píše, že „Třetí kus ještě se najíti nemůže, kterýž v tom hrotu do lesa upadl“ ?

„Meteorit stále hledám. Zatím co jsem nalezl, se ukázalo, že byly jen nějaké pseudometeoruity. Nejvíc se mi líbil jeden kámen, který měl i tvar i zhruba velikost popisovaného meteoritu, ale zkušený geolog mi to vyvrátil, že se jedná o imonitový pískovec.“

Jak vlastně meteorit vypadá?

„Každý meteorit vypadá jinak. Jsou meteority železné, železokamenné a kamenné, tady se pravděpodobně jednalo o železný nebo železokamenný. Protože vydával zvuk, tak by na sobě měl mít větší prohlubně.  A hlavně by měl být na povrchu zbarven do černa.“

O pádu meteoritu se prý zachovaly i poměrně podrobné písemné zprávy…

„To ano. Byl to hlavně zápis v městské knize jimramovské a potom v tehdejší době to bylo něco mezi kalendářem a novinami a jmenovalo se to „Calendarium perpetuum oeconomicum“. Tento text se dochoval a je vystaven v expozici meteoritu v Národním Muzeum v Praze. Zpráva o odraneckém meteoritu se dostala nejen do všech koutů zemí českých, ale dokonce i do zahraničí. Byly nalezeny i texty z německých novin.

Ale odranecký meteorit byl natolik slavný, že o něm vznikla i kramářská píseň. Měla velké množství slok, které se sice dochovaly, ale v několika verzích. Jednu z nich jsem získal v Národním muzeu v Praze, další pochází z Muzea knihy v Olomouci. Sehnal jsem i nějakých pár tónin, které tuto píseň provázely. Píseň se zpívala po poutích.“

Ale existují i novější písemnosti o zázraku v Odranci. Jednou z nich je brožura, jejímž jste autorem…

„Já jsem se toho ujal z toho důvodu, že tady nikdo nedokázal dát všechna fakta dohromady. Vydal jsem malou brožuru a každý, kdo půjde kolem a měl by zájem si ji přečíst, může se stavit.“

Až budete procházet či projíždět Odrancem, vzpomeňte si na slavnou událost, která se tu před několika stovkami let udála. Lidé tu viděli padat hvězdu. A nejen viděli, ona dopadla přímo k nim. Tato hvězda sice nebyla tak slavná, jako ta betlémská, ale ani ona nezůstala bez povšimnutí. A malou horáckou vesničku proslavila natolik, že se její jméno začalo skloňovat ve všech pádech nejen u nás, ale i v zahraničí.