Název je možná trochu zavádějící, nejde o hledání drahokamů, zlata a perel. Tentokrát se spolu s bratry Josefem a Vladimírem Černými vydáme po stopách strážců minulosti.

Les je pro někoho místem, kde je možné sbírat houby a jiné lesní plody, pro myslivce zase domovem zvěře. Jiný si při slově les okamžitě vybaví dřevo. Ale to zdaleka není vše, co je možné zde najít. Pomineme-li občasné skládky odpadků, které zcela jistě nepatří do kategorie lesního bohatství, pak jsou tu ještě tajemní strážci minulosti. Hraniční kameny, smírčí kameny, pomníčky a křížky.

Mnohé z nich jsou zdálky viditelné a člověk by o ně doslova zakopl. Jiné jsou naopak pečlivě ukryté a objeví je pouze ten, kdo umí hledat a chce naleznout. Stejně jako bratři Černí, kteří těchto pokladů mají na svém kontě už několik desítek. „Člověk o nich musí mít přehled, představu, co chce hledat, znát trochu historii a mít chuť je objevit. A také být taky tak trochu romantik. Důležitá je i inspirace a tu my v sobě nosíme už spousty let, dalo by se říct, že od mládí.“

A jak takové poklady hledat? „Třeba u hraničních kamenů jsme vycházeli z historických popisů z kronik a podle nich jsme se je vydali hledat. A to se nám podařilo. Hledání kamenů je velmi zajímavé. Ne vždy člověk najde zrovna to, co hledal. Někdy najde jen obyčejný kámen, do kterého je vyryto pár číslic. Ale to je poklad. Je to opředeno historií a je třeba po tom pátrat. A my jsme měli to štěstí, že jsme mnohé poklady našli. Ale lidé je občas z lesa berou a dávají si je na zahrádky. Dnes je to bohužel velmi módní. I proto jsme mnohé z kamenů, které jsme objevili pod vrstvou jehličí a mechu, opět uvedli do původního stavu. Nafotili jsme je a zase zakryli mechem a jehličím.“

Kameny a křížky nepřipomínají zrovna hezké chvíle. Stávají na místě, kde se stala tragická událost. Nevzbuzují úsměv, spíše zamyšlení. Neexistuje snad kámen, k němuž se neváže nějaký příběh. Ne vždy je ovšem jednoduché je vyhledat. A naopak. U jiných pomníčků je příběhů více. Pak je velmi těžké určit, který byl skutečnou událostí a který je pouze smyšlený. „Hodně příběhů lze najít v archivech. Vraždy byly většinou zdokumentovány v soudním archivu. Ale mohlo se také stát, že vrah nebyl z nějakého důvodu odsouzen – umřel, ztratil se nebo prostě utekl. Pak to není nikde zaznamenáno. Navíc vrchnost dříve nechtěla mít žádný násilný čin na svém panství a často se to snažila ututlat. Pak dochází k různým lidovým příběhům, které nejsou nikde potvrzeny úředně.“

Bratři Černí měli k lesu vždy velice blízko. Jejich práce lesních dělníků je dennodenně vedla tam, kam my ostatní chodíme jen občas. „Při práci toho člověk procoural hodně a občas jsme na nějaký takový poklad narazili. Mezi první kameny, co jsme našli, patřily kameny hraniční. Jeden, který rozděluje klášterní lesy, byl asi úplně první.“

Pomníčků, ať už křížů nebo jen prostých kamenů je v lesích na Vysočině rozeseto hodně. Mnohé již známe, jiné doposud čekají na své objevitele. Takže, pokud hledáte poklad, máte stále ještě šanci!