Zpěv ptáků, šumění listí v korunách stromů, prostě dokonalá oáza klidu a míru. Chcete- li tento kousek země naleznout, pak musíte do Moravce. Zdejší zámecký park vám toto vše poskytne.
„Moravecký zámek vznikl ve 14. století. Původně to byla tvrz a patřila vladykům z Kralic. Tvrz vyhořela a byla přestavěna na zámek. Zámek měl spoustu majitelů, jedním z nejvýznamnějších byl Jan z Pernštejna a poslední majitelé byli Gudenusové a Nádherní. Úplně posledním majitelem byl Jiří Nádherný,“ říká nynější správcová Věra Zikmundová.
Nás ale tentokrát bude nejvíce zajímat pan hrabě - Gabriel Gudenus. Ten byl totiž nadšeným dendrologem a také členem dendrologické společnosti. Proto také nechal na ploše tří hektarů vysázet na konci 19. století na padesát druhů exotických dřevin. „Shodou okolností byl tento pán také jedním ze zakladatelů Moravského zemského muzea v Brně, které dnes zámek i park vlastní,“ informuje paní správcová.
Za nejcennější exemplář je považována borovice Jeffreyova. Mohutný, přes dvacet metrů vysoký, strom s dvaceticentimetrovými šiškami se tyčí poblíž vchodu do parku. „Bývalý zahradník, pan Dobrovolný, několikrát zkoušel tuto borovici vypěstovat ze semínek, ale vůbec se mu nedařilo. Říkal, že asi každé sté semínko začalo klíčit, ale klíček vždycky nakonec zaschnul. Ale my už máme zasazenou borovici Jeffreyovu novou. Tu jsme však zakoupili v zahradnictví,“ přiznává Věra Zikmundová.
Borovice j Jeffreyova ovšem není jediná zajímavá dřevina, která se v parku nalézá. Najdete tu také například korkovník amurský s pružnou, korkovitě ztloustlou kůrou nebo takzvaný hadí smrk. Ten se nachází v těsné blízkosti další zdejší zajímavosti – jedle vznešené. Ale je tu především spousta lip a jak říká zdejší správkyně - co strom, to originál: „Každá lípa je úplně jiná, je jich tu spousta druhů.“
Mezi další exotické zajímavosti patří například liána. „Měli jsme tu velkou liánu, ta se pnula kolem velkého stromu. Ten se musel skácet a s ním zanikla i liána. Ale časem jsme zjistili, že nějakým záhadným způsobem prorostla k dalšímu stromu a začala se ovíjet okolo další oběti,“ vysvětluje Věra Zikmundová a už mě vede dál, tentokrát ke stromu s květinovým názvem liliovník tulipánokvětý. Na první pohled byste si jej spletli s javorem, ale prý jen do té doby, než začne kvést: „Má krásné něžně oranžové květy, jsou opravdu jak lilie,“ říká moje průvodkyně. Chcete-li ovšem liliovník spatřit v plném květu, musíte vědět, kdy přijít. Tento strom totiž kvete pouze jednou za sedm let.
A v zámeckém parku je podle zdejší paní správcové možné občas narazit i na něco k snědku: „Máme tu dva jedlé kaštany. Jeden strom je veliký, druhý menší. Lidé sem často chodí kaštany sbírat. Dokonce jsme tu jednou měli řemeslníky a jeden z nich, který kaštany často sbíral, nám vykládal, že jeho babička z nich dělá moc dobrou nádivku. Ale já jsem to nikdy nezkusila.“
Zámecký park, kdysi pýcha a chlouba hraběte Gudenuse, sloužil po určitou dobu hlavně dětem. Od roku 1948 tady byla dětská ozdravovna a zámek s parkem se stal jejich dočasným domovem.: „Bývala tu stovka dětí a park byl jimi využíván velmi často. Měli tu hřiště a pískoviště, kolotoč a prolézačku. Téměř denně svačily v parku. Bývala to tu taková idylka, vzpomíná na doby minulé správcová moraveckého zámku.
Návštěvníků chodí do zdejšího parku opravdu hodně, což potvrzuje i Věra Zikmundová: „Zvláště na jaře, když začnou kvést azalky a rododendrony, tak sem chodí spousta lidí. Dokonce sem jezdí i autobusové zájezdy. Park je všem volně přístupný.“ Tak se nenechte pobízet a přijďte se i vy podívat a poučit. Nebo si jen tak přijeďte odpočinout, sedněte si na lavičku a naslouchejte šumění listí v korunách mohutných stromů a nádhernému zpěvu ptáků.
