Poklady, které památkáři získali z vnitřku kopule kostela sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, byly prohlédnuty, nafoceny a budou opět vráceny zpět tam, kde byly po dlouhá léta ukryty.

„Nálezy byly očekávány, protože v cibulích kostelů se takové věci vyskytují,“ říká ředitel Národního památkového ústavu v Telči Ing. Libor Karásek. „Netušili jsme ale, že tam toho bude tolik, a že to bude zasahovat až tak daleko. Nejstarší listina je okolo roku 1800, přesná datace tu chybí.“

Recto:

Tento chrám Páně Hora Zelená nazván, postaven nad klášterem Studnice Matky Boží řádu cistercienského od pana Václava Vejmluvy, nad- řečeného kláštera opata, roku 1722 vystaven a dne 27. září od Františka hraběte Breyda biskupa hypponenského, sufragána holomauckého, slavně posvěcen byl. K vyvedení chrámu tohoto hnut byl nadřečený p. opat, že z Zelené hory blíž městečka Nepomuku první mnichové do zdejšího kláštera uvedeni, osydlo své upevnily přinesa sebou statui Panny Marye, ktera až dosaváde nyní v farním nazvaným jindy v konventským kostele na oltáři k polední straně stojí, těm řeholníkům na Zelené Hoře svatý Jan jakožto pachole vždy nemocen P. Marii obětován a zdraví podosáhnouc vždy z městečka Nepomuku k posluhování při mši svaté na Horu zelenou v ochotnosti se ubíral. A proto, že svatý Jan v svém mdlém věku již řádu cistercienskému svou přívětivost a službu prokazoval zde na zemi, doufaje tady tím více již od oslaveného před trůnem velebnosti svat. Jana náklonnosti a služby v orodování všech potřeb našich, jej za obzvláštního patrona s svýma duchovníma syny vyvolil a k jeho cti tento chrám Páně postavil a Horou Zelenou na památku z nadřečených příčin nazval. Hned od prvního založení velká sláva Bohu a úcta svatému Janu se zde díla, takže žádnej p. opat neopo-minul, co by k rozšíření slávy Boží býti mohlo. P. Bernard Hennet opat Jan ji polem okolo kostela roku 1769 dohotovil a znovu střechu pobil a obarvit nechal. Toho také důkaz velkej zanechal p. opat Otto Logk svého panování roku 1779 když 50ti letní památku velmi slavně skrze pět dní konal, bez všeho ohledu na velké zajisté outraty, že nejenom každodenně od výborných kazatelů Sláva Boží se hlásala – mše svatá každodenně od jiného p. opata – den však pátý od p.p. Matěje Korýnského [recte Chorýnského] hraběte, prvního biskupa brněnského, zpívaná, ale i plnomocné odpustky a moc na všechny hříchy k odpuštění od svatosti papežské k větší slávě a duchovnímu prospěchu všech duší udělena byla. Roku však 1784 panování Ottona Steinbacha, vniuka [!] nadřečeného p. Ottona Logka, roku druhého dne 10. Julij, když nešťastně komín máslem sňatým celej konvent i konventský kostel, nyní farní, v půl hodině ohněm stráven – i tento chrám Páně žravost toho ohně okusil, a zcela stráven byl. I vynašli se hned vroucný ctitelové i z města Žďáru, vzlášť [!] p. Jozef Pluhař ještě s některejma jinejma, který peněžitou dle svého stavu hojnou pomoc přinesli, aby ten chrám Páně žádné umenšení v slávě své netrpěl. Ovšem hned se alespoň prknama krejt začalo, poněvadž ale klášter jako ostatní kláštery již nově ode dvoru k zachování potvrzen od země pána Jozefa II. císaře tohoto 1784 dne 22 Oktobru [!], a sice jak heslo šlo na žádost tenkrát panujícího opata Ottona Steinbacha z Kranigsteinu, který velmi krátkého věku dočkal a bídami mnohými obklíčen, ze světa odešel, vyzdvižen byl; řeholníci svého panství a všeho mění i mohovitosti a zásobení jak časného, tak i kostelního zbaveni, po pěti měsících svého vyzdvižení s smutným jeden s druhým rozloučením rozjíti sem a tam se museli, každej dostanouc na své každoroční vychování 300 fr. Tehdáž ovšem stavení toto všechno státi zůstalo; ty udělené peníze těm dobrodincům nazpátek dané byly. Smutné divadlo! všem věrným ctitelům a horlivým katolíkům. Na to ještě od dvoru rozkaz dán byl, aby všechny postraný kostele k zvrhnutí přišli, což tím více srdce mnohých skormoutilo, a skormucovalo, když tento chrám Páně k zvržení nikdy nepřišel, ale pořád z něho nábytky kostelní odbírané byly; a sem tam do jiných kostelů připočtené, kazatedlnice – kamen