Hřmot motorů a vůně benzínu má pro malé i velké kluky své zvláštní kouzlo. Nevynechají jedinou příležitost přiblížit se k těm rachotícím strojům jezdícím na dvou či na čtyřech kolech.

Zvláštní přitažlivost pak mají vozidla historická. Oč jsou starší, o to větší pozornost obdivovatelů je jim věnována. A právě takovéto skvosty bude možné spatřit na konci srpna, konkrétně v sobotu devětadvacátého, ve Žďáru nad Sázavou: „Závod pořádá Klub historických vozidel Žďár nad Sázavou, bude se to konat na náměstí Republiky a jedná se o sraz historických vozidel – automobilů i motocyklů všech kategorií,“ informuje jeden z organizátorů Miroslav Růžička. Všechna přihlášená vozidla musí mít veteránskou registraci a musí být nejméně třicet let stará.

Klub historických vozidel letos pořádá už pátý ročník Žďárské osmičky: „Mírný nárůst vozidel by se tam dal vysledovat, na prvních ročnících se lidé přijeli podívat a okouknout, jak ta akce vypadá a jaká je organizace. Když jsou spokojení, tak přijedou příští rok zas a pozvou další kamarády. Stabilně tu míváme tak okolo šedesáti účastníků.“

Kromě přehlídky veteránů na náměstí Republiky čeká účastníky této akce také soutěž: „Ráno kolem deváté je registrace účastníků, pak proběhne už zmíněná výstava a o půl jedenácté je start pro první etapu závodu. Startuje se jednotlivě v minutových intervalech a komentátor při tom každé vozidlo i každého závodníka představí. Na trati čeká soutěžící několik úkolů, první je připraven hned za startovní čárou. Většinou je to jízda po prkně. Takovýchto stanovišť je po trati více. Závodník musí plnit různé úkoly, například zatloukání hřebíků zahnutým kladivem nebo rozdělení automobilů na fotografiích podle stáří. Každý dostane razítko a zapíše se mu počet trestných bodů.“

Závod je rozdělen na dvě etapy. Při první pojedou soutěžící ze Žďáru nad Sázavou před Nové Město na Moravě do Tří Studní, kde je čeká přestávka na oběd. Odtud se pak startuje směrem na Žďár nad Sázavou a pak na Velkou a Malou Losenici a zpět na místo startu.

I Miroslav Růžička se může pochlubit veterány. Ve své garáži ukrývá hned několik pokladů. „Mám Jawu 350 z roku 1953, ČZ 150 typ C z roku 1950 a pak dva stroje v renovaci Ogar 350 z roku 1948 a Jawa 250, takzvaný František Janeček, z roku 1947. Auta by mě taky lákala, ale je s nimi jeden velký problém – je na ně potřeba hodně místa. Kdežto motorek dáte do garáže spoustu.“

Největším problémem veteránistů je shánění náhradních dílů. Naštěstí existuje ještě spousta starých stodol a neprobádaných půd, kde se dá něco sehnat. „Pak máme ještě hodně kontaktů na šrotiště, kde se dá hodně náhradních dílů také sehnat. U motorek je největší problém se zapalováním. Často se také stává, že náhradní díl vůbec neseženete a musíte improvizovat. Jediným řešením je díl si vyrobit znovu. Ale ty stroje, které mám já, jsou ještě relativně mladé a tak se na ně náhradní díly dají většinou sehnat.“

Každý z účastníků Žďárské osmičky se snaží svého miláčka před startem řádně připravit a vyšperkovat. Ale, jak už to bývá, i ten nejlépe připravený stroj může svého majitele zradit. „ to už je takový folklór každého závodu, že se vždycky něco takového stane. Tyto stroje jsou nevyzpytatelné a člověk nikdy neví… Kdo na tyto závody jede, tak má většinou nějakého přítele na telefonu, který mu v případě potřeby pomůže.“

Snad tentokrát nebude nikdo z majitelů veteránů přítele na telefonu potřebovat. A my se jen můžeme těšit, že se po Vysočině budou opět „prohánět“ motorky, které nepojedou více, než povolených devadesát kilometrů v hodině. A že bude zase jednou na co koukat.