Každý závod a každá soutěž má svou „dobrou duši“, která vše vede, organizuje a stmeluje. Pro Časovku do Věcovských vrchů je touto „dobrou duší“ Jaroslav Pustina. Snad proto také mnozí nenazývají závod jinak, než „Pustinka“.

Jak vůbec dojde k tomu, že vznikne cyklistický závod amatérů?

„Každý rok jsme s partou z Vysočiny jezdili do zahraničí na výšlapy na kole. Pokaždé jsme si to na těch sedlech rozdávali, soupeřili jsme, kdo bude dříve na vršku. Vždycky jsme si slíbili, že se pak někde sejdem, popovídáme si, prohlídnem fotky… Ale nikdy už k tomu nedošlo. A tak mě napadlo, že udělám závody doma, na uzavření sezóny. Tak vznikla Časovka do Věcovských vrchů.“

Kdy byl první ročník a kolik závodníků se ho účastnilo?

„První ročník byl v roce 1997. Poprvé se nás sešlo třicet čtyři. Nikoho kromě kamarádů jsem tehdy nezval. Ale někteří zase pozvali své známé a tak nás nakonec jelo docela dost. Postupně přibývali další a další, už jsme dosáhli téměř stovky. Nejvíce nás startovalo devadesát čtyři. Okolo osmdesátky se to teď drží. O něco horší to bylo letos, protože byla strašná zima. Sešla se nás necelá šedesátka.“

Trasa je stále stejná?

„Až do letošního ročníku ano. Jezdili jsme z Jimramova přes Roženecké Paseky na Odranec. Ale letos silničáři opravovali silnici. Už měsíc dopředu jsem se jich ptal, kdy to bude hotové, že tu máme závod. A oni říkali: „Buďte v klidu, to bude hotové, pojedete po nové silnici.“ Ale bohužel to nestihli. A tak jsem musel vymýšlet novou trasu. Jeli jsme přes Nový Jimramov, Líšnou a Vříšť na Kuklík a odtud do velkého stoupáku směrem na Odranec. To byl takový smrtící kopec.“

Co na změnu trasy říkali závodníci?

„Líbila se jim. Že je delší a méně náročná. Z Jimramova po staré trase je hned na začátku velký kopec Horka a koho zahltil, tak se pak trápil celou cestu. A pak ještě kopec na Paseky. To už někteří raději slezli. Tady byl pozvolnější rozjezd. Nová trasa se nejvíc líbila ženám a tak se budu na příští rok rozmýšlet, jestli to udělat postaru nebo nechat novou trasu.“

Vzpomenete si na nejstaršího a nejmladšího účastníka závodu?

„Nejstarší účastník je Zdenda Karásek. Je to veterán cyklistiky. Pochází ze severních Čech a koupil chalupu na Sedlišti. Je mu už přes sedmdesát. Naopak nejmladší závodníci jsou předškoláci. Je jim okolo čtyř a pěti roků.“

Co pády a defekty, byly taky?

„Nějaký pád tam byl. A defekty jsou poměrně pravidelné. Mě potkal předloni na Pasekách. Jelo se mi docela dobře, ale najednou se kolo začalo vlnit, tak jsem mrknul dolů na plášť a už jsem viděl, že už je po ráfku. Naštěstí jsem sehnal od kamaráda horské kolo. Kamarád byl o něco menší a tak jsem s menšími problémy vyšlapal na Paseky. Tam měl jeden divák lepší kolo a tak jsem si ho od něj na dojetí závodu půjčil. Nakonec jsem závod nejen dojel, ale dokonce absolvoval na třech kolech.“

Míváte hodně obdivovatelů okolo tratě?

„Většinou ano. Zvláště do kopců. To se každý rád podívá a pobaví, jak se trápíme. A mnozí z nich pak za námi dojedou až do cíle.“

Jak je to s dresy?

„Každý má svůj. Ale vloni po závodech, když jsme seděli u piva, Tak pan Bartůněk, který má chalupu na Odranci říká: „No já bych třeba pro vítěze nějaký dres udělal.“ A tak jsme se domluvili, že udělá jeden dres za vítěze a jeden putovní. Takže letos jsme měli poprvé pro vítěze dres ze skvělého materiálu. No a slíbili jsme si, že to na příští rok ještě nějak namnožíme.“

Co motoristé, nemíváte s nimi problémy?

„ Jelikož startujeme po minutě, tak nevznikají skupinky a problémy nemíváme. Ale taky se stane, že na nás nějaký nervózní řidič zatroubí.“

A lesní zvěř?

„Jednou mi do cesty vběhli divočáci. Jel jsem po lesní cestě od Kadova a už bylo poměrně šero. Asi dvě stě metrů přede mnou přeběhl přes cestu divočák. Jel jsem poměrně opatrně a najednou deset metrů přede mnou další. Jen to žuchlo, jak dopadl na tu silnici. Ujel jsem dalších dvě stě metrů a ruce se mi začaly chvět. Teprve teď mi došlo, co se vlastně stalo. Kdyby mi skočil pod kolo, tak nevím, nevím.

Časovka do Věcovských vrchů je pravidelný závod. Koná se vždy ve stejnou dobu, tedy o první zářijové sobotě. A podle Jaroslava Pustiny nebude ani příští rok výjimkou. Takže cyklisté – máte se zase na co těšit!