Obliba sbírání a také pojídání hub je u nás velmi vysoká. Ale spolu s houbami přicházejí do našich domácností také některé mýty a pověry.

Mnohé z nich jsou pravdivé, jiné jen na polovic a další v sobě neskrývají ani zrnko pravdy. Spolu s Petrou Doležalovou ze Sdružení Krajina pokusíme některé z nich vyvrátit nebo naopak potvrdit.

Pověra první – jedlé houby jsou za syrova jedovaté.

„Některé houby jsou za syrova jedovaté, především ty, které modrají po dotyku. Tyto houby potřebují převařit alespoň dvacet minut při sto stupních Celsia. Je to například hřib kovář nebo hřib koloděj, ale také naši staří známí - modráky nebo babky“.

Ale není pravda, že všechny jedlé houby jsou za syrova jedovaté?

„Pravda to není, ale doporučuje se raději všechny houby tepelně upravovat. Většina z nich má v sobě toxiny, které se právě varem rozloží.“

Co houby a alkohol?

„Doporučuje se půl hodiny před a půl hodiny po požití hub nepožívat alkohol. Může dojít k nevolnosti a ke zvracení, což je vlastně taková mírná otrava.“

Houby jsou maso lesa.

„To je pravda. Statistiky dokonce uvádějí, že u národů, které často houby sbírají, jako například Češi, což jsou velcí houbaři, klesá spotřeba masa právě v době, kdy je houbařská sezóna.“

Další ze zavedených mýtů je rčení, že houby červivé a nakousané od slimáků jsou jedlé.

„Slimáci a červi nejsou teplokrevní živočichové, takže mají zcela jiné reakce než my na jedovaté houby. Tihle živočichové mohou zkonzumovat i nejedlé a jedovaté houby a nic se jim nestane. Ale lidem bych tuto „pochoutku“ rozhodně nedoporučovala.“

Stejně jako červům a slimákům, i některým dalším zvířatům jed v houbách nevadí. Veverka si například velice ráda pochutná na muchomůrce červené, po které by nám bylo přinejmenším pořádně špatně. Proto i tady platí jednoduchá rada. Sbírejte jen ty houby, které dobře znáte. A pokud si přece jen chcete obohatit jídelníček o nějaký nový druh, poraďte se raději s odborníkem.