Tak to alespoň tvrdí bývalá operní sólistka Hana Málková, která to na svém kurzu „Otevírání hlasu“ ve Věcově dokázala všem třinácti přihlášeným zájemcům. Nutno ovšem podotknout, že převážná většina z nich už se zpěvem nějaké menší zkušenosti měla. NA MAPĚ

Od pátku až do neděle trápili své hlasivky jak žáci, tak i paní učitelka. Na rodinné farmě manželů Kadeřávkových strávili všichni nádherné chvíle. Do Věcova se Hana Málková dostala díky své dlouholeté žačce Beátě Holé: „Paní Málková je už deset let moje učitelka zpěvu, a vím, že kromě výborných pedagogických a pěveckých schopností má i obrovský přirozený psychologický dar. Ona dělala už nějaké kurzy mezi svými zpěváky, které učí, ale nikdy mezi lidmi, kteří vůbec nezpívají. Takže jsme to rozjeli jako komerční kurz pro lidi, kteří by rádi zpívali, ale jejich hlas je zaškrcený a zatím to má velký úspěch.“

Hana Málková zastává názor, že zpívat umí každý. A ač je to k nevíře, i ti žáci, kteří měli prozatím se zpěvem zkušenosti pramalé, po pár hodinách výuky získávají čím dál větší jistotu. A to nejen ve zpěvu.

Vy tvrdíte, že každý umí zpívat?

„Já si myslím, že každý jsme dostali od Pána Boha tento dar do vínku. Každý umí zpívat, ale na cestě života, kterou procházíme, se potkáváme se stresy, boly a další negativní energií. Radost pomalu ztrácíme a zpívání je radost. Takže s radostí ztrácíme chuť zpívat. Duše bolí, když člověk nezpívá. Každý potřebuje ke svému životu zpěv. A když to někomu přes to hrdélko nejde, tak hledá pomoc.“

Vy máte k hudbě a především ke zpěvu velice blízko, nedělá vám problémy slyšet nějakého svého budoucího žáka zpívat falešně?

„Problémy mi to nedělá, protože chci hlavně zjistit, proč tomu tak je. Jak říkám, každý můžeme být napojen na tu vyšší zvukovou vibraci a zpívat čistě. Někde se to ale po té životní cestě ztratilo – neúspěchy, bolem, úzkostmi. Nejdříve jdu po tom a snažím se v každém svém žákovi najít radost k životu. To je prvořadé.“

Jak vaše kurzy vlastně probíhají?

„Je tu teoretická část samozřejmě, bez ní to není možné. Jako každé řemeslo, tak i muzikoterapie a výchova hlasu má svůj řád a své základy, které nelze obejít. Tak jako švec musí vědět spoustu věcí před tím, než začne šít boty, tak my o zpěvu musíme taky něco vědět, než začneme zpívat. Teorie sem samozřejmě nedávám moc, aby to mé žáky nevyděsilo a neotrávilo. Kromě teoretické části má kurz i část duchovního a tělesného uvolňování. Pracujeme s čakrami, s barvami, s arteterapií, dohromady všechno uvolňujeme. Nejdříve si každého zvlášť tak trochu oťukám u klavíru, pak už ale zpíváme všichni společně. Začínáme v dětství, to znamená, že nejdříve ty dětské a lidové písničky, které všichni známe. Čistím člověka od dětství přes pubertu až do dospělosti. Ale to je na několik kurzů. Zatím probereme jenom dětství.“

Stydí se vaši žáci zpočátku hodně?

„Jak kdo. Někdo se nestydí vůbec a myslí si, že je Pavarotti a o co víc se nestydí, tak o to hůř zpívá.“

Stalo se vám někdy, že jste někoho zpívat nenaučila?

„V poslední době se mi to vůbec nestává. Já se ale taky učím. Tak, jak já svým žákům předávám zkušenosti, tak jim také děkuji za to, že oni mne obohatí dalšími zkušenostmi.“

A naopak, naučila jste zpívat někoho, od koho dávali všichni takzvaně ruce pryč?

„Měla jsem jednoho žáka, který přišel s velkou nedomykavostí hlasivek a navíc koktal. Dlouhodobě se léčil na foniatrii. Dva roky ke mně chodil a za ty dva roky bylo všechno pryč. Dnes vůbec nekoktá a i nedomykavost hlasivek byla vyléčena.“

Jak je to u nás se zpěvem, myslíte si, že v současné době si rodiče s dětmi málo zpívají?

„Určitě, velmi málo. Rodiče dnes na děti nemají čas a to je spojeno i s citovou výchovou. Dříve začali s dětmi zpívat rodiče, po nich to převzali učitelé a dnes já kolikrát nemám na co navázat. Když se přijde učit patnáctiletý chlapec nebo děvče, tak nemáme čím začít.“

Vy jste z Brna a tak se nemůžu nezeptat. Jak se vám líbí na Vysočině?

„Vysočina je nádherná, což už odedávna dokumentují různí malíři a hudební skladatelé. Je to bezesporu překrásný kraj. Kraj, který má velké kouzlo zvláště pro umělce. A ve Věcově se mi taky moc líbí a určitě tu nejsem naposledy. Nejen krajina, ale i ubytování a hlavně výborná kuchyně. Paní Kadeřávková, to je prostě Magdalena Dobromila Rettigová, vaří naprosto skvěle. To všechno dohromady úžasně lahodí srdíčku.“

Magazín Žďárské vrchy - wwwzdarskevrchy.cz  Pro turistiku a dobrou náladu. Zde klikni