Nová alej nazvaná „Ovoce pocestným“ byla vysázena v pátek podél silničky vedoucí z Pernštejnských Janovic do Josefova.

„Pernštejnské Janovice mají dvacet devět obyvatel, pořád se nám nedaří dotáhnout to na tu třicítku. Z těch devětadvaceti obyvatel je devět dětí a nejstarší obyvatelka má devadesát, ale ta už tady nebydlí. Ale máme tu dva pětaosmdesátníky a naopak nejmladší obyvatel má sedm měsíců,“ představuje vesničku iniciátorka celé akce Jana Fořtová.

Můžete trochu přiblížit akci, kterou jste uspořádali ke Dni stromů?

„Tady je taková holá, pustá a nepěkná silnička, po které chodíme každý den do prodejny nebo do práce a děti do školy. A my jsme si říkali, že by silnička byla mnohem hezčí, kdyby tady byly stromy. Bylo to trochu komplikované, protože přilehlé pozemky jsou sice obdělávané zemědělským družstvem, ale jsou soukromé. Takže jsme museli sehnat souhlas majitelů, což se nám nakonec podařilo. Dokonce se nám i podařilo získat dotaci na nákup stromků, podpořila nás Nadace Partnerství.“

Kolik stromků bylo zakoupeno?

„Obdrželi jsme dotaci pět tisíc korun a tato částka nám na nákup vystačila, přestože stromků je jednačtyřicet.“

Jaké stromky jste vybrali k výsadbě?

„Jsou to staré ovocné odrůdy. Jsme malá, skromná vesnička, tak nám nepřipadalo správné vysazovat nějaké lípy nebo javory. Ty by se sem asi nehodily. Budou tu jabloně, ořešáky, jeden dokonce červenoplodý, slivoně, mirabelky, hrušně, jeřabiny a navíc ještě taková zajímavost, kterou jsem nikdy neviděla, jmenuje se to tatarka a je to kříženec jeřábu muku a hrušky. Je to prastará odrůda, není to žádná novinka.“

Všechno jsou to původní odrůdy z Vysočiny?

„To přesně nevím, máme to ze školky pana Radima Peška z Bojkovic. To jsou spíše Malé Karpaty. Ale když jsem ten seznam ukazovala zdejším pamětníkům, tak mi potvrdili, že mnohé odrůdy tady kdysi opravdu byly. Třeba hrušeň krvavka nebo různé jabloně. Velká sháňka tady byla například po grávštýnském červeném, které se tu už nikde nepěstuje.“

Proč jste se rozhodli olemovat silničku ovocnými stromy?

„Naše alej se jmenuje „Ovoce pocestným“ a je to myšleno tak, aby pocestný, který půjde kolem, si utrhnul a ochutnal. A máme to rozvrženo tak, že tady bude zralé ovoce po celou sezónu. Začínáme nejranějšími třešněmi, které by měly mít velké, krásné plody a ty dozrávají už někdy v květnu. Takže už v květnu si tady budete moci za pár let utrhnout třešně. Pak to postupuje přes další třešně, letní jablka, různé ringle a hrušky a končíme švestkami.“

Sázení se kromě několika dospělých účastní především děti. Odkud jsou?

„Ze školy a školky z Rožné. Je jich tu okolo padesáti. Děti si samy vybraly, který stromeček chtějí a namalovaly si k němu i obrázky. Některé stromečky jsou i někomu věnovány. Třeba zrovna tento je věnován nejstarší obyvatelce Pernštejnských Janovic, což je paní Mařenka Štouračová. Je to neuvěřitelná paní, ve svých devadesáti letech je pořád optimistická a vyrovnaná a všichni ji mají hrozně rádi. Ona se celý život pořád o někoho starala a nakonec si nezaložila ani vlastní rodinu. Je hrozně hodná, tak jsme jí tady věnovali clappovu máslovku. Pak jsme ještě věnovali stromeček jednomu pánovi, který už nežije, ale ten tady vždycky stromy rouboval. Všechny zdejší roubované jabloně jsou jeho dílem. Ten měl nejraději grávštýnské červené. A pak ještě jednomu nejhodnějšímu dědouškovi z Janovic a širokého okolí jsme věnovali jaderničku, protože ji má moc rád. Tři stromky jsou věnované starým lidem a ostatní jsou dětí. Děti si řekly, že budou dělat patrony stromečků, že to budou jejich stromečky a že se budou o ně starat.“

Dětem jste ale určitě museli trochu pomoci a hlavně vše připravit…

„Spoustu věcí jsme museli udělat předem. Vytyčit, vykopat díry, nachystat kůly, nastříhat pletivo, připravit provázky - to všechno se muselo udělat předem. Děti se ale snaží. U každé skupinky je někdo dospělý, máme tady dokonce i kvalifikovanou zahradnici. Jsem zvědavá, jak to všechno dopadne. Měli jsme štěstí, že nám v noci zapršelo, takže snad to všechno dopadne dobře.“

Tak až za pár let půjdete silničkou od Josefova k Pernštejnským Janovicím, neváhejte, natáhněte ruku a ochutnejte lahodné ovoce ze starých odrůd. Kdo ví, třeba vám nejvíce zachutná dnes jen málo známá „tatarka“.