Výlov včera a dnes

Výlov včera a dnes

Výlovy rybníků jsou pokaždé velmi atraktivní záležitostí. A to nejen pro rybáře samotné, ale hlavně pro laické obecenstvo z řad místních i přespolních.

Přitažlivou podívanou si nenechali ujít ani v minulosti. „Již v XV. a XVI. století býval lov dostaveníčkem přední společnosti na panství, ani urozeného majitele nevyjímaje. Při lovu ryb ničím nešetřeno, hodovali všichni zúčastnění,“ píše Dr. Josef Novotný ve své knize České rybníky. Jako příklad uvádí hlubockého hejtmana Jiříka Vratislava z Mitrovic, který výlovům býval vždy osobně přítomen: „Dal zabíjeti skopce, prasata, husy na oběd a když lovil velké rybníky u Dívčic, spával u Kubaty ve Zbudově a platíval mu za použití ložních šatů, seno a slámu 30 – 40 grošů.“

Neméně zajímavý je i popis zdlouhavých příprav a vlastního výlovu: „ Vodní personál měl odedávna k lovu zvláštní uniformu ze šedivého sukna a po pás vysoké boty z jelenice. Při lovu užívá se veliké sítě – nevodu. Nevod jest síť obyčejně asi 32m dlouhá a 30m hluboká, kterou provlečen jest provaz, zvaný žíně. Na vrchní žíni navlečeny jsou dřevěné koule, zvané „plavci“, aby se nevod udržoval nad vodou; na spodní žíni připevněny jsou železné neb olověné koule, aby šel nevod až do země a zachytil každou rybu. Při obou koncích připevněna jsou tažná lana, jimiž při lovu přitahuje se síť ke břehu.

Přípravy k lovu velkých rybníků trvají delší dobu. Rybník musí býti již předem po několik neděl vypuštěn. Vpředvečer lovu shromáždí se rybáři v chatách neb stanech poblíže rybniční hráze. Když jsou vykonány předběžné přípravy, totiž sháňka ryb do loviště, oplocení téhož, aby ryby neunikaly, připraveno stýlí, postlané prkenné pódium k vybírání ryb, nastávají někdy svérázné večerní zábavy, jež bývaly dříve hojnější.

Lov sám začíná obyčejně ještě před úsvitem, aby první a hlavní „zátah“ byl při rozednění ukončen. Rázné povely s lodiček porybného a baštýřů řídí rázovitý postup zátahu. Ráz na ráz blíží se rybami přeplněný nevod k podiu. Když přirazil, nastává brakování ryb. Choulostiví candáti, již se bělají na povrchu, vybírají se nejdříve. Přebírání, počítání, vážení a nakládání ryb na dostavivší se povozy trvá dle velikosti zátahu do poledne i déle.

Funkce a úlohy zúčastněných jsou při lovu přesně rozděleny. Při lovu velkých rybníků bývá přítomno asi 30 – 35 lovců v lovecké výstroji, asi 30 – 40 pomahaček, které vždy dvě a dvě podávají plachty s rybami s podia vzhůru na hráz do lejt. Povozníků bývá různý počet podle velikosti rybníka, 40 – 50 a na voze mají po 2 – 3 lejtách. Porybný řídí průběh zátahu i brakování ryb; úředník z účtárny zapisuje druh a počet neb váhu nakládaných ryb. Přítok a odtok čerstvé vody v lovišti má na péči jeden z baštýřů. Řadění povozů, osazování lejt a odjezd povozů do sádek řídí jejich předák na hrázi. O velikosti a počtu nákladu vozů dorozumívá se s baštýřem na podiu ustálenými slovními obraty, jako „třetí jde na prázdnou“ (totiž lejtu), apod.

Po skončení lovu ozve se z velitelského můstku „hoří“ a shromážděný dav vrhne se do bahna rybničního, aby vyhledával ryby drobné a zapomenuté. Děje se tak spíše pro zábavu, nežli z naděje na cennější úlovek.“

 

Kdysi býval výlov rybníka až čtrnáctidenní záležitostí. Dnes je tato doba mnohonásobně kratší. Přípravné práce v sobě zahrnují takzvané „strojení rybníka“, což je pozvolné vypouštění vody tak, aby se ryby soustředily do jednoho místa. Dříve tak oblíbený nevod je používán dodnes. K němu se pak připojují různé druhy menších sítí. Podložní sítě se na dno rybníka pokládají den před výlovem. Brzy ráno provedou rybáři takzvané „zjádření sítě“ – soustředění ryb do menšího prostoru. Pak už přijdou na řadu saky, kterými jsou do připravených kádí vytaženy nejdříve štiky a candáti, pak teprve kapři. Ryby jsou poměrně rychle roztříděny do jednotlivých kádí a odvezeny.

Četné obecenstvo, které si ani dnes nenechá úchvatnou podívanou ujít, je oproti minulosti o něco ochuzeno. Kromě bohaté hostiny a „svérázné večerní zábavy“ už pomalu mizí hlasitě vykřikovaná, pravá rybářská hantýrka vyjadřující o něco více, než jen příslušnost k Petrovu cechu. Výlov býval i díky ní velkolepý obřad se zvláštní, neopakovatelnou atmosférou.

V o něco menší míře je výlov obřadem i dnes. Sváteční atmosféra se tu ale občas vytrácí. Na druhou stranu je mnohem rychlejší a není k němu zapotřebí tolik lidí. I přes to jsou výlovy stále atraktivní a mnohými milovníky ryb nadšeně vyhledávané. A co popřát rybářům? Snad jen - „Petrův zdar!“