Venku se citelně ochladilo a o hřejivých slunečních paprscích už si můžeme nechat jen zdát. Páni tvorstva obléknou zimní bundy a rostliny a zvířata se budou snažit vypořádat se se zimou každý po svém.

Občas se ale stane, že ať se zvířátka chystají na nadcházející chladné dny sebevíc, zima je stejně překvapí. Pak jim musíme vypomoci sami. Například ježkům, kteří nejčastěji tráví zimu zahrabaní v hromadách listí. „Ježek je malé zvíře a jeho srst je prazvláštní a příliš dobře tepelně neizoluje. Pokud se ježek nestihne schovat, dochází k tomu, že zmateně pobíhá a mráz mu způsobuje poměrně těžké poškození plic,“ vysvětluje ježčí trampoty Milan Daďourek ze Sdružení Krajina.

Jak jim můžeme pomoci?

„Důležité je nebrat domů dospělé ježky. Je zapotřebí zabývat se mláďaty, které je možné odebrat z přírody.“

Když najdu ježčí mládě, co s ním?

„Je možné ho odevzdat organizaci, která se zabývá pomocí zvířatům, což jsou záchranné stanice. Druhou možností je odchovat ježka doma, na internetu nebo v knihovnách se dají najít různé návody jak na to. Není to nic těžkého, je důležité, aby ježek nabral dostatečnou hmotnost před tím, než bude zazimován. Takže ho krmíte a vážíte a v okamžiku, kdy má dostatečnou zimovací hmotnost, tak ho v krabici s nějakými novinami dáte do prostředí, kde se teplota pohybuje mezi 0 a 5°C. On přestane být aktivní a probere se až na jaře.“

Čím ho máme krmit?

„Nejčastější chybou je, že lidé krmí ježky mlékem nebo se řídí dětskými obrázky, na nichž je často vyobrazován ježek nesoucí si jablíčko. Ježek je hmyzožravec a složením své potravy je rozhodně blíž masožravci než býložravci. Proto se má živit spíše masem, dobré je i vařené vajíčko, doplňuje se například vařenou rýží. Důležité je přidávat vitamíny, třeba velice malou dávkou dětského multivitamínu. Ale tady bych doporučoval poradit se nejdříve s veterinářem. Je celkem lehké zabít ježka špatnou stravou. Velice rychle u nich dochází ke střevním problémům, které během týdne mohou pro něj znamenat smrt.“

Mezi odborníky panují dva názory, z nichž jeden je pro záchranu bodlináčů a podle druhého máme nechat ježka v přírodě a nestarat se o něj. Co si o tom myslíte vy?

„Tento druhý názor se dá v podstatě respektovat, v přirozených populacích ježků tak byl jakýsi výběr mezi slabými jedinci, kteří přežijí, a těmi, kteří uhynou. Na druhou stranu si myslím, že v dnešní době, kdy jsme tu přírodu nějakým způsobem omezili, sešněrovali, svázali a tak podobně, tak to není k ježkům úplně fér. Především proto, že my jich spoustu pozabíjíme automobily, tím prostě nepřirozeně zvyšujeme úmrtnost ježků. A pokud chceme, aby nám ježci vydrželi, abychom je úplně nevyhubili, tak jim musíme pomoci. Beru to jako takovou splátku člověka, kdy on nějakým způsobem zase přispívá k tomu, aby ježků přežilo o něco více. U nich je typické, že mají více vrhů v sezóně a nejčastěji zimu nepřežijí mláďata z třetího vrhu. Třetí vrh může být poměrně dost pozdě a tato mláďata většinou přirozeně zimu nepřežijí. Tím, že my je odchováme, zvýšíme počet jedinců v populaci, kterou na druhé straně ničíme automobilovým provozem.“

Jak poznám, že beru z přírody pozdní mládě ježka?

„Existují tabulky, které říkají, jak velcí ježci se v jakém období z přírody berou a je to skutečně nastaveno tak, aby se to týkalo pouze těchto pozdních mláďat. Uvádí se, že v první polovině října by se neměli z přírody odebírat ježci, kteří mají více než 200g, což je poměrně malé klubíčko – mládě velké asi jako pěst. Později každý ježek, který nemá 300g by potřeboval lidskou pomoc.“

Takže podtrženo, sečteno – na zimní byt si berte pouze ježčí mláďata. Dospělí jedinci podléhají zákonům přírody, tedy přirozenému výběru. Bodlináč s jablíčkem nebo s miskou mléka patří pouze do dětských obrázkových knížek. Váš podnájemník má mnohem raději maso. Jakmile se vám podaří jej vykrmit, pošlete ho trochu se prospat. Na jaře jej můžete zase vypustit. Pokud možno tam, kde jste jej sebrali. Ježci jsou teritoriální zvířata a udržují si svoje území.