Číslo popisné jedna ve vesničce zvané Vříšť najdete snadno. Je to opravdu jednička mezi zdejšími stavbami. Stylem připomíná malý zámeček a nikdo mu neřekne jinak než panský dům na Vříšti.
První zmínky o dvoru na Vříšti pochází už ze šestnáctého století. Byl spojován se sklářskou hutí a náležela k němu sklárna, flusárna, stoupa na písek a fritu, mlýn s pilou, nějaké pozemky a kus lesa. Tehdy příslušel celý areál k obci Německé (dnešní Sněžné) a byla to jedna z nejdražších poddanských nemovitostí na Novoměstském panství.
Stejně jako jiné statky, ani tento nebyl ušetřen špatného hospodaření a devastaci. Za jednoho z majitelů, měšťana Pavla Štrafy z Nového Města, dokonce dvůr zpustl. Nově byl postaven vrchností po roce 1598. Vrchnost jej pronajímala sklářům, například rodině Friedrichově.
V roce 1698 je objekt označován jako nově zřízený panský dvůr. Ale k tomuto účelu dlouho nesloužil. Z mladších zpráv občas na světlo pronikají pouze mlhavé zmínky o skladu na střelný prach. V roce 1741 však už je patrný půdorys dvora na Křoupalově mapě a o devět let později se dochoval i popis inventáře tohoto objektu.
Na výsluní se dostává panský dům na Vříšti znovu v osmnáctém století a v první polovině století devatenáctého. Tehdy zde byl umístěn šichtmistrovský úřad. Po přestavbě tu vznikl penzion pro úředníky a zaměstnance panství na odpočinku. Zároveň sloužila tato okázalá budova jako rezidence šichtmistrů. V tomto období byla také realizována jeho klasicistní přestavba. Vznikl pravidelný čtvercový půdorys s uzavřeným dvorem.
V poslední době byl panský dům využíván jako rekreační objekt. Po delší dobu sloužil zaměstnancům Okresního stavebního podniku Vyškov a nakonec zůstal osm let opuštěný a nevyužitý. Nynější spolumajitel, Radan Šula, má plné ruce práce s jeho obnovou. „Kvůli zakoupení tohoto objektu jsme založili novu společnost, která se jmenuje „Panský dům Vříšť“. Já celý život nedělám nic jiného, než opravuji staré domy. Měl jsem původně penzion ve Štokách a tohle je proti tomu takový malý, opravený baráček.“
Co jednomu může připadat malé, na jiné naopak působí dojmem mohutnosti a majestátnosti. Naštěstí nebyl objekt zdevastován vandaly, ale oprav tu přesto bylo potřeba opravdu hodně. „Musely se znovu dělat inženýrské sítě, omítky i podlahy, ale bohudík tu nebyla ani vytlučená okna, ani rozbité dveře, ani nedošlo k žádné velké devastaci.“
I když ještě není rekonstrukce úplně hotová, už nyní je možné o víkendu navštívit restauraci nebo si zamluvit ubytování. „Už vaříme a vařit se bude i více. Chystáme se tady vybudovat i vinný sklep a nad ním by měla být letní zahrada, kde by probíhalo grilování pod širým nebem. V naší restauraci si zatím můžete objednat klasiku, ale v budoucnosti plánujeme menu rozšířit o staročeskou kuchyni. Hledáme v archivech staré recepty. Jeden už máme vybraný, a sice cibulové zelí. Cibule se udusí na bílém nebo červeném víně a přidá se k tomu staročeské koření – dobrá mysl a mateřídouška. Kuřecí maso se na prudko orestuje a přidá se do zelí. K tomu se podávají chlebové placky. Chuť je to docela zajímavá a věříme, že to bude návštěvníkům chutnat, “prozrazuje Radan Šula.
Nádvoříčko panského domu stejně jako jeho bezprostřední okolí přímo vybízí ke konání kulturních akcí. „Za domem bychom chtěli vystavět pódium, které by mohlo sloužit hudebním produkcím. Nebudou to žádné mega akce, spíše komorní záležitosti. Nádvoříčko se dá využít jako taneční parket a navíc jsme tu vytvořili velkou šachovnici, mohou tu probíhat zajímavé šachové turnaje.“ Šachy, lépe řečeno šachové figurky, zajisté ocení i ti, kteří mají smysl pro umění a krásu. Jsou vyřezány ze siporexových cihel a jsou opravdu nádherné.
V objektu lze dodnes nalézt památky na zašlou slávu nedalekých kadovských hutí, ve kterých pec vyhasla v roce 1874. Litinové zábradlí, plechové dveře se šíny ze svářkového železa místní produkce nebo litinové sloupy podepírající podloubí na malém nádvoříčku. Milovníky staré architektury zase zaujme valená klenba v interiéru či už zmíněné podloubí s arkádou a lodžií.
Duše romantické možná upoutá informace, že pod touto střechou pobýval za války básník a překladatel Petr Křička. Právě tady vznikal jeho překlad slavného románu Lva Nikolajeviče Tolstého Anna Karenina.
A na své si přijdou i ochranáři přírody. Přímo před panským domem totiž stojí chráněný strom, javor klen, který je chráněn jako historický doklad osídlování krajiny v Chráněné krajinné oblasti Žďárské vrchy.
